Mike řídí, jako by na tom závisel jeho život. Po chvíli, ach ach...

Lucy: co za ach ach?

Mike: No, můžu říct, že s Deltou by se tohle nestalo...

Lucy: co by se nestalo s Deltou?

 Přestaň mluvit v hádankách!

Mike: no... řekněme... že máme příliš mnoho výkonu a příliš slabé brzdy... ono to vlastně nebrzdí...

Lucy: ty idiote! Věděla jsem, že nás jednou zabiješ!

Mike: to je v pořádku, zařadím neutrál a pojedeme setrvačností...

 Cestou určitě narazím na nějaký obchod s autodíly. Koupím si silnější brzdy.

Lucy: Jasně, strč peníze do té zpackané věci, co jsi vyrobila z něčeho, co jsem ani nekoupila, jen jsem si to dočasně půjčila z muzea. Jak mám asi vrátit tohohle mutanta na kolečkách?

Mike: eh, nechat si to? Jako naše malé miminko?

Lucy: zapomeň na to! A zapomeň na to, že s nějakou ženou někdy budeš mít děti! Víš, jak by to dopadlo? Byly by jako ty!

Mike: a co je na tom špatného?

Lucy: vůbec nic... Jen by půlka Ameriky křičela, že po silnicích jezdí monstra a každou chvíli někde něco vybuchne!

Mike: tss... ty nedokážeš ocenit můj talent! Takže oslava Dne nezávislosti by se konala jednou, možná dvakrát týdně.

 Každý má rád ohňostroje.

Lucy: ne každému se líbí, když vyhodíš do povětří skoro půlku lesa jako včera!

Mike: ale to byla úžasná exploze, že?

 Hollywood by se ode mě mohl učit!

Lucy se zamračí, založí si ruce na prsou a řekne Mikovi, aby už byl zticha...

Mike: To nebude fungovat...

 Jsme tady... Autodíly.

Lucy naštvaně: Počkám v autě.

Mike s úsměvem: Dobře.

Lucy čeká patnáct minut, říká si: co tam zase dělá? Je u pokladny fronta, nebo co? Vytáhne cigaretu a dodá: aspoň něco mě uklidní, zapálí si ji a užívá si nikotin.

 Pak uvidí Mika vycházet. Vykulí oči, cigareta jí spadne z úst na zem a ona šokovaně zeptá: Co to sakra je??!

Mike s úsměvem: Dvě velké lahve NOS, chcete-li NO2, také známého jako dusík.

Lucy začne křičet: Měl sis koupit jen silnější brzdy!!!!!

Mike: Koupil jsem si je, ale proč si neudělat radost při nezbytném nákupu?

Mezitím si Mike na parkovišti staví improvizovanou dílnu.

Mám brzdy... teď už jen lahve...

Lucy: co děláš?

 Proč otevíráš přední část auta??!

Mike: Zapomněl jsi? Teď máme kufr a ten je vpředu, kam jinam mám dát ty lahve s dusíkem?

Lucy: Věděla jsem, že zemřeme! Jen jsem nevěděla, že to bude tak brzy!!!

Mike s úsměvem: Proč?

Lucy s čím dál větším vztekem v hlase: Protože stačí jedna čelní srážka a vybuchneme!!!

Mike: proč bych měl čelní náraz? Jsem zmatený.

Lucy s ještě větším vztekem: protože jedu s mužem, který naboural několik aut, s mužem, který říká: Podjedu pod ten přívěs! Jejda, ten strom jsem neviděla! Muž, ach... Nevěděla jsem, že má slabé brzdy...!

Chápeš to teď??!!

Mike: Jo... to se může stát každému.

Lucy: Žila jsem přes 200 let a ne, to nemůže...

Jediný šílenec, kterému se to stane, jsi to ty, to jsi TY!!!

 A co hůř, máš nabitou zbraň!

Mike: děláš z toho velkou věc... Lehnu si pod auto a zapojím vstřikování dusíku.

Lucy: Raději si přečtu nějaké zprávy na iPhonu, abych se uklidnila.

Mike: Páni, víš, jak se vyhledávají zprávy na telefonu? To je šok!

Lucy: Neprovokuj mě...

Mike připojí hadice pod auto, vede je podél podvozku k motoru a Lucy: to je divné...

Mike: co je divného?

Lucy: Našla jsem tohle, fantomové auto na silnici 66 způsobuje nehody.

Mike s úsměvem: ale to je klasický podvod, teď se bojím... fantomové auto... ať to vyšetří Scooby-Doo. A směje se.

Lucy: dobře, tak poslouchej dál... to auto je Delta.

Mike: no a co? Po Americe jezdí spousta takových...

Lucy: píše se tam Oldsmobile Delta 88 sedan, rok výroby 1973.

Mike: no, někdo má vkus.

Lucy: ta Delta je žlutá a má bílou střechu.

Mike: někdo moc sledoval Evil Dead.

Lucy: podle svědků má Delta kompresor a poznávací značku z Tennessee s nápisem ROADKIL.

Mike se snaží vstát, ale naráží do podvozku Coyote X 3000. Au, to bolí! Ne, ne, ne!

 To sis vymyslel... moje Delta?

 Ta, kterou nám mechanik odtáhl na silnici 66, no... co z ní zbylo. Moje Delta??!

Lucy: tak si to přečti sám, Einsteine...

Mike: Dej to sem!

Lucy: co?

Mike nervózně... tvůj telefon!

Lucy... jak si přeješ... pokud nevěříš... tak to dělej!

Mike netrpělivě čte, vážný a zamračený. A říká... takže je to pravda...

Podej mi... ten železný drát.

Lucie zmatená: a k čemu to je?

Mike: kvůli oxidu dusnému, kvůli těm dvěma velkým lahvím s NOS. Které mám v kufru!

 Na konec dám jako přepínač víčko od plechovky Pepsi.

Lucy: myslíš Pepsi Colu.

Mike: Ne. Myslím Pepsi! Žiješ v roce 1950, abys tomu říkal Pepsi Cola? Je to prostě Pepsi!

Lucy: a proč neuděláš normální výměnu?

Mike: Myslíš, že máme tolik času?

Máme práci! Jsme na stopě Delty!

Okolí parkoviště ztichne. Naprosté hrobové ticho. Začnou se spouštět alarmy v autech. V Coyote hraje z rádia věta: Delta se už těší...!

Mike: ten hlas zněl povědomě... nebyl to náhodou Larry King?

Lucy: ty idiote. Nedokážeš někdy racionálně myslet?

Mike: ne teď, když jde o Deltu!

Lucy: dobře, a jak se tam chceš dostat na silnici 66? Jsme za Jacksonville. To je skoro 13 hodin jízdy!

Mike klidně: v tomhle autě ne. Tohle auto je jako raketa!

Lucy: jako raketoplán?

Mike nadšený: přesně tak! Konečně mi rozumíš!

Lucy arogantně: jo, chápu... díky bohu, že jsi nepracovala v NASA!

Mike zmaten: a proč?

Lucy: Protože bys postavila raketoplán, který by prorazil atmosféru, dostal se na oběžnou dráhu a vyhodil celou planetu do vzduchu!

Mike klidně, po svém: ne, ne. Ne! Víš... nerad se opakuji.

Lucy: Bože můj...

Mike: pojďme... podle mých výpočtů s tímhle mutantem, jak tomu říkáš... budeme na silnici 66 do čtyř hodin!

Lucy: Asi začnu chodit k psychiatrovi a brát antidepresiva!

Mike: pověz mi o tom... bude to smutná cesta pro nás oba... Měl jsem chuť pustit Billyho Idola – Rebel Yell, ale teď musím pustit Def Leppard – Tonight. A vypadám snad, jako bych si stěžoval?

Vsázím se o pět dolarů, že tam budeme za méně než čtyři hodiny!

Lucy: dobře, dohodnuto. S tebou nevěřím, že se dožiju konce cesty, nemám co ztratit!!

Mike: Díky za důvěru.

Lucy: to není důvěra! Jedu s psychopatem v rakvi na čtyřech kolech!

Mike: I s tím jsme v pohodě.

Lucy: samozřejmě... tvé ego neuspokojí ani celý vesmír!

Pár hodin ticha a šílené jízdy.

Mike: Co jsem ti říkal! Tři hodiny a dvacet minut! A už jsme tady!

Lucy: tady máš pět dolarů, což je minimum. Protože jsem nevěřila, že tohle přežiju!

Mike s úsměvem: Není zač. Snadno vydělané peníze!

Mike jde prozkoumat okolí. Hledá a v dálce uvidí autoservis!

 Okamžitě vtrhne dovnitř, vytáhne Lovce démonů a na mechanika: kde je moje Delta??!

Mechanik: no technicky vzato ne!

Mike, naštvaný: To vidím! A nenuť mě, abych ti technicky vzato vypařil mozek z hlavy! A stůj rovně, když se mnou mluvíš!

Lucy vběhne dovnitř, šokovaná tím, jak se Mike chová. A říká: Co se s tebou dnes děje, Mikeu? Vůbec tě nepoznávám!

Mike naštvaně: Protože tenhle muž měl opravit moje dítě. A kde je Delta? Je pryč!

Takže ještě jednou a naposledy. Kde je moje auto?

Mechanik: no, víte, pane... obchod se mi nedaří a já jsem málem přišel o dílnu, když se pak jako zázrakem objevil muž, který měl o to auto zájem. Takže abych nepřišel o práci, prodal jsem mu auto. Moc se omlouvám! Nebudete střílet, že ne?

Mike se zhluboka nadechne a říká: klid Petře, klid Petře, jsi nihilista...

Mechanik: kdo je Petr?

Mike: S tím si nedělej starosti! Ale pokud chceš žít, řekni mi celou pravdu! A nevyprávěj mi pohádky o tom, jak přišel vysoký hubený muž středního věku a zaplatil spoustu peněz za moje auto?

Mechanik: Pane, jak to víte?

Mike: Věděl jsem, že jsem ho měl vyhodit v tom kostele!

Lucy zmatená: O čem to sakra mluvíš?

Mike: Nezní ti ten popis nějak zvlášť? Navíc, že ​​mi šel po autě? Řeknu to na rovinu. Kdo se na nás zlobí a odpovídá tomu popisu? Cain, ten parchant!

Tak chlapče, mechaniku... teď mi hezky řekni, kde se moje auto nachází?

Mechanik: podle popisu lidí... dvě kulometné vzdálenosti. Po setmění.

Mike: dobře. To mi stačí... Lucy, pojďme si pro moje auto zpátky! Sama jsi slyšela kde a kdy.

Lucy je Mikeovým chováním podrážděná, ale chápe jeho pocity po minulosti s Cainem. Mike dorazí na místo. A nic. Zapálí si cigaretu a pro uklidnění si pustí Hollywood Undead – Renegade.

 Mike před sebou vidí modré záblesky a jediné, co v šoku dokáže říct: nelhal...

 no, ať mě čert vezme!

Vidíš, co já, Lucy??!

Lucy: jo, rozumím... sama tomu nevěřím a tobě už vůbec nevěřím!

Mike: To je jedno... vidíme to samé. A pořád tomu nevěřím... je noc a ty záblesky...

Noc na Route 66 je černá jako svědomí právníka, dokud ji neprořízne blesk. Přímo před kapotou hybridního monstra se z ničeho nic zhmotní přízračný modrý mrak.

Z něj se s kovovým skřípěním kompresoru vyřítí sedan Oldsmobile Delta 88, rok výroby 1973. „Moje Delta!“

Mike křičí a v očích se mu zableskne šílenství.

„Nesmím to znovu ztratit!“

Coyote X 3000 se krčí na zádi, turbo z Interceptoru hladově nasává vzduch a obě auta vystřelují do tmy jako dvě kulky. Zvuk kompresoru Delty se mísí s pískáním Mikova turba v děsivé symfonii.

„Už mi nezmizíš, zlato!“

Mike vycení zuby. Lucy pevně svírá palubní desku Ferrari.

„Mluvíš se mnou, nebo s tím tvým šmejdem před námi?“

„Samozřejmě do Delty!“

Mike pálí zpět, aniž by spustil oči z kulatých zadních světel.

Ručička tachometru ukazuje dvě stě. Asfalt pod nimi teče jako rozmazaná šmouha.

Mike se nakloní k Lucy.

„Sáhni pod sedadlo spolujezdce.“

"Proč?"

„Prostě to udělej!“

Lucy vytáhne těžký, doma svařený kus oceli.

„A co to sakra je?“

„No... trochu jsem se nudil, tak jsem si vyrobil domácí harpunu,“

Mike se usmívá, zatímco se proplétá těsně za Deltou.

Lucy: a co s tím?

„Lásko, tohle mě bude bolet víc než tebe!“

Lucy: přestaň mluvit s Deltou! Jaký máš tentokrát geniální plán?

„Můj plán je, že vylezeš z poloviny z Kojota a s mou harpunou prostřelíš zadní část Delty!“

Lucy na něj zírá s vykulenýma očima.

„Vážně nejsi zdravý…“

Proč bych to dělal/a?“

„Zaprvé, konečně mám Deltu s…“ 

Coyote X 3000 se po silnici 66 řítí jako zraněné zvíře.

Tachometr je zaseklý v červených číslicích a brzdy jsou jen pro okrasu.

„Věděl jsem, že se zabijeme!“

Lucy křičí a snaží se udržet volant.

„Uklidni se!“ křičí Mike a snaží se odhadnout trajektorii letu skrz prasklé čelní sklo.

„Teď jsem možná zase přišel o Deltu, ale nepřijdu o jediné auto, které mi zbylo!“

„A co přesně chceš dělat?!“

„Vylezu ven. Až ti řeknu, otevřeš kapotu!“

Lucy na něj zírá s vykulenýma očima.

„Co tím vůbec myslíš?!“

„Myslím to vážně, promiň, ale nečekala jsem závody dragsterů, takže vzadu nemáme padák! Čeká na nás smrt, Lucy.“

Ale mám v plánu, že já vylezu a ty se postaráš o volant...“

„Já a jedu touhle rychlostí s manuálem?! Co s tím budeš dělat?!“

Mike už otevírá dveře, do chaty se vlétne řev větru.

„Abychom přežili... Já vylezu ven, ty zatáhneš za lanko pro uvolnění kapoty a já vyhodím ty lahve s dusíkem!“

Jsou jako odpíchnuté granáty!

„Zbláznil ses?! V téhle rychlosti se zabiješ!“

Mike už jednou nohou stojí na prahu.

 „Nejdřív je lepší zabít sebe než nás oba, a pak…“

Je to tisíckrát lepší než číst zprávy od mé tety z Tennessee!

 Přerušila mě jen proto, že jsem zmínil kapitána D! Strašně se urazila, hrála oběť a zároveň na mě vrhla takovou pasivně-agresivní zátěž, že by Freud měl radost!

Modlitby, říká... zatímco mě mentálně manipulovala a ani mi nedala prostor promluvit!

Raději umřu, než abych si znovu přečetl její nesmysly!

„Máš spoustu problémů, že?!“

Lucy křičí a snaží se nezhroutit.

„Rozhodně méně než jich!“

Chtěli diss, dostanou ho!

Zbyli jsme už jen jeden druhého, Lucy, protože Delta je v háji! A teď otevři tu kapotu!

Mike se vykloní z auta, prsty zaťaté v rámu, tělo bičované poryvy vzduchu.

Lucy trhne kabelem.

Prásk!

Kapuce se v síle uvolní z pantů a odletí do tmy jako obří kovové křídlo.

Mike se plazí na přední část, gravitace ho drtí o kov.

Uvolní první ventil, pak druhý a vykopne lahve ven.

V tu chvíli pustí lahve, které dopadnou na asfalt za autem a explodují do zářivě modré houby.

Ráková vlna vrhne Mika zpět do otevřeného kufru.

„Žádná C-4, ale zatraceně pěkná exploze...“

Jsem hrdina!

probleskne mu hlavou.

Lucy zařadí neutrál a v panice dupne na brzdu.

Kola se zablokují, kojot se roztočí a s kvílením hořících pneumatik zastaví v oblaku kouře.

Mikova hlava se setkává s vnitřkem kufru.

„Dobře... Nejsem hrdina...“

Mike zamumlá do ticha.

„Teď jsem mrzák!“

Noc na silnici 66 se pomalu ochlazuje, ale z motoru Coyote X 3000 se stále valí horká pára.

Mike leží v otevřeném kufru, hlava mu buší jako v kovárně a v rozmazaném vidění se nad ním sklání silueta s planoucíma očima.

„Je to anděl…“

Mike vydechne s nečekanou něhou v hlase.

„Krásný anděl...“

Když se mu zrak zaostří na Lucyin ironický úšklebek, trhne sebou.

„Uf!“

Lucy!

Nedělej mi to!

Chceš, abych dostal infarkt?“

„Co tím vůbec myslíš?!“

Lucy na něj zavrčí a založí si ruce na prsou.

„Tvůj obličej! Myslel jsem, že si pro mě přišla smrt!“

„Tss… já jsem vlastně krásná žena!“

Lucy si odhodí vlasy, které jsou plné prachu a sazí z výbuchu.

„Hele, nemám tak velké poranění mozku!“

Mike se s povzdechem posadí.

„A žena?“

Jsi napůl démon, pamatuješ?“

„Ach... Dokážu zmenšit kohokoli a cokoli, ale ne tvé ego!“

Mike se opatrně dotkl rány na čele.

„Vidíš?“

Nikdo není dokonalý...“

„Já znám ty své,“ říká Lucy záhadně.

„A co ty víš?“

Mike se na ni zmateně podívá.

„Slyšel jsem tě.“

„A co jsi slyšel?“

„Jak jsi o mně říkal, že jsem krásná!“

Lucy opáčí výstřel a Mike na vteřinu ztratí řeč.

„Byl jsem opilý?“

slabě se snaží.

"Žádný!"

„A kdy jsem to řekl?“

„První noc, kdy jsme se potkali.“

Sakra, všimla si!

Mike sklopí zrak k podlaze kufru.

"Co?"

„Co jsi říkal?“

„Jen to… to… už si nepamatuju.“

Nevidíš tu ránu na mé hlavě?

A když už jsme u toho...

Není zač, Lucy, že jsem ti zase zachránila život. Ne, nemusíš mi děkovat...

Co mě štve nejvíc, je to čelní sklo.“

Lucy se podívá na harpunu trčící z palubní desky.

„A kdo si vyrábí domácí harpunu?!“

„No... možná by to mohl udělat otec v Jeepers Creepers 2 nebo Burt Gummer.“

Nebo jen já, zlato, jen já...

Ale zůstali jsme tam, kde jsme byli.

Delta je zase pryč a já nevím, jak ji dostat zpátky.

Pokud nenajdeme Kaina.“

Lucy ho chvíli mlčky pozoruje.

„A proč najednou?“

Trápí tě teď ten hybrid, kterému říkáš Coyote X 3000?“

Mike se na ni překvapeně podívá.

„Páni. Vzpomněl sis na to jméno – jako bys mě někdy opravdu poslouchal…“

Ale co je s tímhle autem špatně?

Stejně mi to nenecháš. To jsi říkal už tisíckrát.“

Poprvé té noci se Lucy tiše usměje a v očích se jí zableskne něco, co není jen pekelný oheň.

„Možná ano… co ty víš,“

říká a škádlivě na něj mrkne.

Mike si povzdechne a začne vylézat z kufru.

„Vezmu si raději Deltu, protože u tebe nikdy nic není zadarmo.“