Mike si strčí zapálenou cigaretu do koutku úst. A začne pěstí bušit do palubní desky.

Lucy: Hej, nech si svůj vztek pro sebe! To auto nic neudělalo!

Mike: Neničím auto, jen kouzím.

Lucy: umíš čarovat? To bych ráda viděla...

Mike: Zmlkni a dívej se... Umím malý trik.

Mike začne bušit pěstí do palubní desky, třikrát zleva, čtyřikrát zprava a desetkrát na horní části.

Ozývá se těžký dutý zvuk, který dopadl na podlahu auta.

Lucy: co to bylo?

Mike: magie... Moje tajná zásoba.

A z podlahy u pedálů zvedá láhev Jacka Daniel's.

S úsměvem na tváři.

Otevře láhev a najednou vypije polovinu jejího obsahu.

Lucy: to je nechutné!

Mike: Cože? Máš něco proti whisky nebo proti Tennessee?

Lucy: Ne... Piješ jako vyléčený alkoholik, který se poprvé dotkl alkoholu.

Mike: Nebuď takový... Dej si taky trochu.

Lucy: Ne, nechci skončit jako ty!

Mike: Jak moc se mi líbím? Jako ten cool kluk Mike?

Lucy: když už mluvíme o tvé falešné identitě... Nemohla by sis vybrat lepší jméno?

Mike: Ne: protože já jsem cool a kdokoli cool není...

Odmlčí se...

Nevím, jak mám v té říkance pokračovat...

Lucy, pobavená, vzala láhev whisky a usrkla... dodává: Děláš hudbu, že?

 Tak to bych tě rád viděl v rapové bitvě. Vážně, za tuhle komedii bych i zaplatil!

Mike: fakt vtipný... Teď ti ukážu, jak se chlapům vylézá z auta ve stylu 80. let!

Mike se chytil střechy Coyote X, nechal dveře zavřené, vytáhl jednu nohu, naklonil se, druhou nohu vytáhnout nedokázal a spadl na asfalt.

Stačil jen dodat... Věděl jsem, že jsem neměl tolik pít.

Lucy: Páni, to bylo epické, jako od akčního hrdiny!

Mike, skrz zaťaté zuby: to by se mi taky snadno řeklo, když jsem napůl démon...

Rozhlédne se kolem sebe. A Florida je v pořádku. Podívá se na zadní část auta... Roztavená zadní světla. Spálená zadní část.

Mike začne tlačit na zadek auta a houpat s ním.

Lucy: Co to děláš? Jsi moc opilý?

Mike: ne, kontroluju stav zadních tlumičů po tvrdém přistání.

Mike přistoupí k Lucy, opře se o dveře spolujezdce a vážně se na ni podívá.

Pamatuješ si, jak jsi říkal, že tohle auto vrátíš do muzea?

Lucy: samozřejmě si to pamatuju a vrátím to!

Mike: Jsem zvědavý, jak to uděláš... Spálená zadní část, převodovka už moc nevydrží, vůle v řízení...

Pokud chceš, můžeš řídit.

Lucy: říkala jsi, že neumím řídit s manuální převodovkou!

Mike: Jo, to je pravda. Za tím si stojím! Ale na tomhle autě už není co ničit a v tomhle stavu bude přitahovat policajty stejně jako krabice koblih.

Nevím, jak tohle chceš vrátit do muzea. Ale řídím...

Mike trhne volantem. „Dobře, sedni si a vydrž, démonice. Tohle bude bolet!“

 Coyote  X. řve, ale je to spíš chraplavé zakašlávání než vítězný řev.

Převodovka při zařazení třetího rychlostního stupně vrčí jako zraněné zvíře.

O vteřinu později začnou v zrcátku blikat světla.

 Jedno osamělé policejní auto, které se nevzdá.

„Miku, tohle je šmejd a ty jsi opilý!“

 Lucy křičí, zatímco ji odstředivá síla tlačí ke dveřím.

„Jak chceš vysvětlit policajtům, že řídíš hořící muzejní exponát s dvěma promile v krvi?!“

„To v žádném případě! Protože nás nechytí!“

 Mike zařve a místo ústupu zvolí útok. Prudce zabrzdí a hned poté sešlápne plyn, což Coyote zakolísá a zádí auta „narazí“ do přídě policejního auta.

BAM!

Létají kousky červeného laminátu. Coyote X je tak lehký, že se při nárazu téměř zvedne, levá kola na vteřinu ztratí kontakt s asfaltem.

 Mike prudce otočí volant do opačného směru. Pneumatiky kvílí bolestí, když se jen těsně vyhnou protijedoucímu kamionu.

 Proud vzduchu z nákladního auta trhne, ale Mike ho udrží na silnici jen silou vůle.

„Tady končíme!“ Mike prudce stočí řízení doprava, přímo skrz svodidla do hustého lesa.

Větve šlehají do čelního skla.

Pod podlahou něco kovově praská – palivové potrubí. Benzín stříká na přehřátý motor a během vteřiny zpod kapoty vyšlehnou oranžové plameny.

 Auto nekontrolovatelně klouže po jehličí, až s posledním zasténáním zastaví v hlubokém stínu.

Vyjdou do ticha, přerušovaného jen praskáním ohně pohlcujícího zbytky vzácného vozu.

 Stojí uprostřed bizarního automobilového hřbitova – desítky rezavých vraků z 50. a 60. let tvoří zeď kolem obrovského černého dřevěného domu, který vypadá, jako by v něm nikdo nebydlel nejméně sto let.

Mike se podívá na hořícího Coyote a pak na láhev, kterou stále drží v ruce.

 „No… aspoň už se s tím muzeem nemusíme zabývat.“

Starší muž vyběhne z domu s hasicím přístrojem a začne hasit Coyote X.

 Mike se naprosto šokovaně dívá na to, co se děje.

 Muž uhasí oheň a říká: Z okna jsem viděl hořící auto, jak jede kolem mého domu. Není to náhodou Coyote X?

Mike: spíš to, co z něj zbylo...

Muž: co se stalo?

Mike hodí láhev whisky do křoví a říká: to je na dlouhou historku.

Mike natáhne ruku a říká: Jsem Mike, těší mě.

Muž mu nepodá ruku a řekne: „Jsem Jimmy. Máte s sebou hezkou ženskou, je to vaše přítelkyně?“

Mike: spíš ne.

Jimmy: ta by stála za hřích!

Mike: kámo... zlomila by ti obě ruce.

A co tyhle vraky tady? Vidím, že Ford Galaxie z roku 1969 drží pohromadě jen strom, který skrz něj prorůstá.

Jimmy: Tohle býval autoservis. Dávno. Teď je to můj domov. Vzadu mám plně vybavenou dílnu, kde si můžeš opravit auto, když umíš, s nářadím. Vezmi si s sebou všechno, co budeš potřebovat, ber to jako pohostinnost.

Mike: děkuji. Opravna a tady?

Jimmy: jo, no víš... dřív jsem byl právník, nebavilo mě to, a pak jsem si tu udělal autoservis, ne vždycky to tu vypadalo tak jako dnes.

Lucy : a co já?

Mike: Jdi s ním do domu a zkus se chovat normálně. Mezitím opravím toho Coyote.

Mike popadne zbytky Coyote X za rám a začne ho s Jimmym tlačit směrem k dílně.

 „Díky, Jimmy. Doufám, že tam najdu dost laminátu a odvahy, abych z toho zase udělal auto.“

Mike mumlá a nenápadně sleduje, jak Jimmyho pohled klouže po Lucyiných křivkách.

Lucy protočí panenky.

„Chovat se normálně?“

 Mikeu, ani nevím, co to pro lidi znamená.

Mám mu udělat kávu, nebo ho nechat nahlédnout do vlastního spisu o pitve?“

„Zkus tu kávu, zlato,“

 Mike si zabručí a mizí v šeru dílny, kde se už třpytí stříbrné křivky starého Ferrari a Dodge.

Lucy vstupuje do domu s Jimmym. Uvnitř to vypadá jako advokátní kancelář, kterou někdo násilím vměstnal do obývacího pokoje uprostřed ničeho.

Na stole leží starý psací stroj a hromady šanelů.

„Udělej si pohodlí, holka,“ říká Jimmy a jeho hlas  mění. Už není tak přátelský, je v něm ta slizká jistota muže, který umí najít skulinu v každém zákoně.

 „Víš, Mike vypadá jako někdo, kdo má spoustu hříchů.“

Ale ty... ty jsi jiný případ. Něco v tobě mi připomíná mou starou praxi.

Ten hlad po spravedlnosti, který je podáván chladný.“

Lucy se zastaví u okna a prohlédne si nehty, které se v šeru místnosti začínají prodlužovat do ostrých hrotů.

 „Jimmy, věř mi, o mém ‚hladu‘ se ti ani nechce zdát.“ A mimochodem… ta sbírka aut venku?

Jsou tam i duše těch, kteří tyto smlouvy podepsali, nebo jen jejich plech?“

Mezitím v dílně Mike rozsvítí starou halogenovou žárovku.

Světlo dopadá na Jimmyho záda a na vteřinu se Mikeovi zatemní zrak. Vidí to. Jimmyho oblek není z látky, je utkán z drobných písmenek zamítnutých žádostí o odvolání a zničených životů. Jimmy není mechanik. Je sběratel vraků.

Mike se rozhlíží po dílně.

 Vidí dvě auta pod plachtami, stáhne jednu plachtu dolů, pod ní Ferrari 308 GTS, pod druhou plachtou Dodge M4S Turbo Interceptor.

Řekl, že si můžu vzít všechno, co potřebuji...

 S ďábelským úsměvem na tváři. Co kdybych si vzal zadek z Ferrari a z toho legendárního Dodgeu.

A protože mám rozbitou převodovku, potřebuji i motor, aby všechno do sebe zapadalo.

Mám plán, vezmu motor a převodovku z toho Dodge M4S Turbo Interceptor a ještě něco, co se někde povaluje. Mám v plánu hybrid! I širší zadní kola se budou hodit.

 Stříkací pistole na nový nátěr je tady. Vypadá to, že mám spoustu práce! Lucy se o sebe umí postarat.

Mike zvedá Coyote heverem a podkládá pod něj bloky a cihly. S temným úsměvem zapíná autogeno-acetylenový hořák. Je čas proměnit pár aut v vraky a postavit si monstrum!

Mezitím

Lucy sedí na okraji starého křesla, které vrže pokaždé, když se jen nadechne.

 Jimmy stojí u kuchyňské linky a s přehnanou pečlivostí krájí jablko.

„Máš to… zajímavé, Jimmy,“

Lucy sebou trhne a pokusí se o přátelský úsměv, ale svaly na lících jí ztuhnou.

 „Žít takhle sám uprostřed hřbitova aut. Nechybí ti lidé?“

 Možná klienti z tvé... předchozí práce?“

Jimmy se ani neotočí. Nůž prochází jablkem s nepřirozenou lehkostí.

„Lidé jsou jako ty vraky venku, Lucy. Každý má svou minulost, své jizvy. Zákon mě naučil, že je lepší se na ně dívat z odstupu. Zblízka začínají zavánět vinou.“

„Jo… jistě,“

Lucy nervózně polkne a zeptá se: „A co rodina? Máš někde fotky? Třeba manželky, dětí? Nebo alespoň psa?“

Jimmy se konečně otočí, ale jeho oči jsou stejně prázdné jako rozbitá okna na Fordu Galaxie.

 „Rodina je závazek, který je těžké ukončit. Pes by tady vyl jen na měsíc. Já dávám přednost tichu.“

 Ticho neklade otázky, na které nechceš slyšet odpověď.

Lucy cítí, jak jí v zátylku brní instinkt. Něco je špatně. „To je… hluboké. Ale něco musíš jíst, ne?“

 Všiml jsem si, že v kuchyni nemáš žádné jídlo. Jen prázdné sklenice.“

Jimmy k ní udělá krok. Nůž stále drží v ruce.

„Existují různé druhy hladu, Lucy. Některé ukojí steak, jiné potřebují jen pocit, že mají věci pod kontrolou.“

 Mike v dílně vypadá, jako by měl velkou touhu něco opravit. A ty?

 Co tě živí, když se nesnažíš chovat jako... normální host?“

Lucy se hlouběji zaboří do židle. Vzduch v místnosti houstne a začne vonět po starém papíru a ozonu. „Já?“

Prostě rád... poznávám lidi. Jejich pravou tvář.“

Jimmy se usměje. Úsměv je příliš široký, příliš dokonalý. „Dávej si pozor, na co se díváš. Pravá tvář je často ošklivější než ta, kterou nasazujeme hostům.“

 Nedala by sis raději další kávu? Slibuji, že do ní nedám nic... nelegálního.“

Mezitím

 Mike

Tak jo, poslední vrstva barvy a mám hotovo... Krásná karmínová...

Nanáší poslední vrstvu barvy.

A ta brutální síla, kterou teď budu mít!

 Ale není to Delta...

Což mi připomíná...

 Co s tím ten mechanik tak dlouho dělá?

 Nemůže sehnat díly, nebo co?

Opravil jsem tu auto za pár hodin. Počkejte... ta auta... Superauta... Prototypy.

Řekl, že je právník.

 Což by vysvětlovalo tu sbírku aut.

Ale Lucx řekla, že...

Spousta démonů pracuje jako právníci...

A ani mi nepodal ruku...

 Tady fakt něco smrdí...

Tiše vychází z dílny, větve mu praskají pod nohama.

Opatrně jde za dům.

Venku už je soumrak. Rozsvítí baterku a o pár metrů dál uvidí policejní auta: Dodge Monte Carlo z roku 1974, Dodge St Regis, Chevrolet Caprice a Ford Police Interceptor Utility model 2025.

Mike posvítí na auta a všechna mají na vnitřní straně oken zaschlou krev.

Mike: tohle není dobré... Můj instinkt nelhal!

Běží zpátky do dílny, kde je spousta barvy a několik barelů s šedesáti galony benzínu.

 Otevře tašku se zbraněmi a vytáhne C-4.

 Který položí na sud.

Opatrně vyjde ven. Pod dům umístí dvě nálože C-4.

Vplíží se k vrakům a umístí C-4 pod dvanáct z nich.

Pomalu se vrací do dílny, kde tiše tlačí hybridní Coyote X na příjezdovou cestu.

V tu chvíli Lucy vyběhne ven a říká: Zabila jsem ho! On, on, on byl...

Mike dodává: Byl to démon.

Lucie: jak to víš?

Mike: sběr dat a terénní výzkum. Ještě že jsi napůl démon a máš tu svou dýku.

Lucy: a to není všechno! Dům je plný démonů!

 Kde máme zbraně?

Mike: v kufru auta.

Lucy: Máme kufr?

Mike: teď už ano.

Lucy se podívá na Coyote X a říká: Sakra! Co to je?

Nemělo tohle jít do muzea?

Mike: a co mělo jít do muzea?

 Ten hořící šrot, ve kterém jsme dorazili?

 Tomuhle říkám Kojot X 3000. Takže máme únikové auto!

Lucie: To nezvládneme!

Mike: myslíš?

Zařadí jedničku a dupne na plyn! Zadní kola se protáčejí a zarývají se do bláta, pod blátem, štěrk, který se zpod pneumatik rozlétá na všechny strany.

Lucy: co jsi s tím udělal?

Mike: Převodovku a motor jsem dal z Dodge M4S Turbo Interceptor.

Lucie: z čeho?

Mike: filmové auto, prototyp, něco jako super turbo interceptor.

Lucy: a jaký má smysl utíkat? Od kdy utíkáme? Bojujeme s démony!

Mike: no, řekněme, že se tu brzy oteplí...

Lucy: Neříkej mi, že jsi to udělala znovu?

Že chceš něco vyhodit do povětří?

Mike se jen divoce ušklíbl, když řadil na dvojku, a auto sebou trhlo, když se turbo konečně nabralo na obrátkách.

Zvuk motoru už nezní jako auto, ale jako vzlétající tryskáč.

„Démoni mají rádi smlouvy, Lucy!“

Mike křičí přes řev motoru, „tak jsem jim jeden připravil.“

 Pravidlo číslo jedna: VŠECHNO VYBUCHNE!

V tu chvíli Mike vytáhne z kapsy dálkově ovládaný rozbušný systém.

 Lucy křečovitě chytá palubní desku, která je teď částečně z Ferrari a částečně z prototypu Dodge.

 Mike palcem odklopí kryt spínače.

„Sbohem, Jimmy! Doufám, že v pekle mají lepší právníky než tebe!“

KLIK. ( odjištění detonátoru ) 

Noc za nimi přestává existovat. Nejprve exploduje dílna – šedesát galonů benzínu vytvoří ohnivý sloup, který olizuje mraky. Ihned poté vybuchnou nálože pod domem.

 Staré dřevo letí do vzduchu v milionech hořících třísek.

 A pak se mezi vraky spustí řetězová reakce.

 Policejní vozy Monte Carlos a Ford se promění ve šrapnely, které křižují oblohu jako ohnivý déšť.

Rázová vlna zvedne Coyote X 3000 a Mike musí korigovat smyk volantem rychlostí, kterou by původní auto nikdy nezvládlo.

„Miku! To bylo… to bylo…“

Lucy se ve  zpětném zrcátku  ohlíží na apokalypsu.

„Epické? Já vím,“ dodává Mike a konečně si od horka sálajícího zvenčí zapaluje cigaretu.

„A teď se podívej.“

, co tohle auto dokáže na otevřené silnici. Protože vsadím dalších pět babek, že v tomhle doženeme ty zbývající démony.“

Lucy: a co ta exploze? To způsobí lesní požár!

Mike klidně: tady máš jednorázový telefon, zavolej 911, řekni, že jsi viděl explozi v lese, místo a telefon vyhoď, oni se postarají o zbytek...

Coyote X 3000 vyráží z lesa na dálnici, zadní světla mizí ve tmě jako dvě rudé oči predátora.