Západní Virginie, hluboko v lesích...

12. března 2028.

Mike zavěsí hovor a podívá se na Deltu, která nyní splývá s přírodou jako jeden ekosystém.

Mike: „Vážně?“

Opravdu?

„

„Mým posledním přáním bylo postarat se o Deltu! Přísahám, že zabiju Lucy! Vidím jen mech, korozi a… kov měnící se v rez.“

Mike si otře ruku o blatník, ale panel tlak nevydrží a zhroutí se na zem.

Všimne si pootevřených dveří auta.

Mike: „To si asi děláš srandu.“

Natáhne se ke dveřím, ale jeho Spotlight Unity spadne z panelu dveří přímo na zem.

„Dobře. Až zase uvidím Lucy, vážně ji zabiju! Moje hrdost, moje klasika, můj klenot, můj americký sen! Teď je to jen šrot!“

Mike si zapálí cigaretu a zamumlá si pro sebe:

„Jak je možné, že můj chytrý telefon pořád funguje?“

 Už jsem dva roky mrtvý! Baterka by taky měla být vybitá!“

Pokračuje:

„Jo, skvělé…“

 Jsem dva roky v budoucnosti…

 Teď mi chybí už jen sportovní almanach Grays!“

Mike jde ke dveřím, panty vrzá hlasitěji než obvykle. Nastoupí a sedne si za volant.

„Ježíšikriste! Podlaha je plná listí, vody a kdo ví čeho ještě… To je nechutné!“

Pak se Mike rozhlédne – a ztuhne.

„Šest balení piva??!“

 Vždyť ani nepiju! Kde se to sakra vzalo?“

„Ale… proč ne… nikdo se nedívá…“

Mike otevře plechovku a po velmi dlouhé době si vychutná chuť piva na jazyku.

Dostane další nápad – pustit si kazetu v autorádiu.

Začne hrát píseň Finger Eleven – Stay in Shadow.

Mike si v rohu všimne úlu.

Vzdychne:

„Mohlo by to být ještě horší?“

V tu chvíli se páska náhle přepne na píseň Cocotte Minute – Černý šaty.

Mike: „Super… písnička o smrti a pohřbu…“

Pak se páska znovu přetočí dopředu k nálepce Post-It – V pasti.

Mike: „Hele, počkat… jak to, že to rádio pořád funguje po dvou letech? Baterka by měla být vybitá!! A proč slyším české kapely, ke kterým mám osobní vztah – kapely, jejichž členem jsem měl být? Co to sakra je?“

„Moje Delta vypadá jako nějaký symbiotický organismus – něco, co by mi záviděl i Greenpeace, sakra!“

Mike přejede rukou po palubní desce Delty, ale prsty po ní projíždí, jako by byl duch.

„Co to sakra je?“

 Jsem v nějakém zatraceném limbu? Jsem duch, který čeká, až mě chytí Krotitelé duchů?

Proč se realita třese?

Pod vlivem alkoholu Mike pomalu usíná…

Mezitím…

Lucy dorazí do lesa. Při prvním náznaku bláta a lesního terénu se Diablo SV začne zabořovat do země a jeho pneumatiky se bezmocně protáčejí na nezpevněné cestě.

 Lamborghini se zaseklo jako vlk chycený v medvědí pasti.

Lucy vyjde ven a její vysoké podpatky se zaboří hluboko do bahna.

V dálce probudí Mika zvuk motoru Lamborghini…

Opatrně vystoupí ze své Delty a uvidí Lucy, jak se boří do bahna.

 Mike ji chytí za boky a oba se opřejí o to, co zbylo z jeho milovaného auta.

Lucy si tiskne Mika k hrudi a přitahuje si ho čím dál blíž k tělu, zatímco mu začíná sundávat bundu. Přejede mu rukama po ramenou a zašeptá:

„Tyto dva roky bez tebe…“

byly tak temné…

 Chci tě, Mikeu. Chci tě víc, než by tě kdy mohla kterákoli žena na světě.“

Její prsty ho svírají pevněji, přitahují si ho k sobě a říká:

„Vezmi si mě, mou bestii…“

Mike cítí Lucyin dotek. Ona tiše pokračuje:

„Vždycky mi zlomíš srdce, a přitom nemáš ponětí, jak se cítím…“

Lucy ho tlačí proti tomu, co zbylo z Delty.

 Její dech je teplý, hoří očekáváním. Její rty se přiblíží k jeho. Jsou tělo na těle… plné napětí.

Ale Mike vytáhne svůj bojový nůž – a svou stříbrnou čepelí ho vrazí přímo do Lucyina srdce.

Lucie: „Proč?“

 Proč to děláš? Milujeme se! Proč mě zabíjíš?!“

Mike jí vbodne nůž do srdce a říká:

„Ty děvko… ty parchante! Řekni mi – jak moc to bolí?“

„Ty parchante! Zaprvé, Lucy by něco takového nikdy neřekla. A zadruhé – zapomněla jsi, co mi dala tvoje dcera, že?“

 Síla vidět, kým doopravdy jsi.“

„Nikdy jsem si nemyslel/a, že tohle jméno vyslovím…“

„Ale ty jsi Princ Křižovatek – GameMaster! Řekni sbohem, ty realitu pokřivující podivíne!“

Mike jí šlápne na hruď a dodá:

„Pozdravuj svou dceru Angel… dole v pekle! A pokud jsi GameMaster…“

 Pak ti můžu říct jen jedno – Konec hry, ty hajzle!

Mike rozstřílí Lucy – ne, GameMasterovi – hlavu na kusy.

„Řekni ahoj peklu!“

Tělo GameMastra se vznítí a zhroutí se do hlubin pekla.

Les zůstává nezměněn…

 ale Delta se začíná regenerovat.

Mike: „Sakra… naposledy jsem něco takového viděl v knize Christine od Carpentera!“

Čas se náhle přesune zpět do roku 2026.

Delta vypadá úplně nová – ale Lucy nikde k nalezení.

Mike nastartuje motor a vyjede z lesa. Hraje českou písničku Ideafatte – Stejný den jako včera.

Po hodinách jízdy krajinou mu začíná docházet palivo, než konečně dorazí k opuštěné čerpací stanici. Místo vypadá, jako by prošlo apokalypsou.

Mike tankuje Deltu. Nikdo poblíž není.

Vejde dovnitř. Police jsou převrácené, okna roztříštěná na kousky, které mu křupají pod nohama. Za pultem vidí Lucy – zbitou a v bezvědomí.

Mike si ji zvedne přes rameno a vynese ji ven k autu. Nádrž je mezitím plná.

Lucie se zmateně probudí:

„Co… co se stalo?“

Mike jí podává svou milovanou Pepsi a dává jí párek v rohlíku.

„Nic neříkej. Jen se uvolni. Můžu jen říct… Poslal jsem toho parchanta zpátky do pekla.“

„Mimochodem, Lucy… co si pamatuješ naposledy?“

Lucy zhltne hot dog, jako by nejedla celé roky.

„Jen Kain… a jeho dohoda…“

Mike se sarkasticky ušklíbl:

„No, ať už byla vaše dohoda jakákoli – už neplatí.“

 Stejně jako mých dvacet let není.“

„Nevím jak vy… ale já mám vážně chuť zajít do Burger Kingu a dát si syrový burger se slaninou!“

Lucie vypadá zmateně:

„Ale já už nejsem ani napůl démon… Jsem jen normální žena! Nerozumím!“

Mike se usměje:

„Nedělej si s tím starosti… a ne, nedělej si starosti. Postaral jsem se o to, aby všechny nové smlouvy byly neplatné.“

„Takže jo – pořád jsi napůl démon, se všemi svými OP dovednostmi… a biologicky nestárneš. Takže mě přežiješ.“

„Holka, nevím jak ty… ale já si vážně chci dát burger v Burger Kingu!“