Lucy držela v objetí Mikeovo mrtvé tělo. S pláčem v očích odešla, sedla si do Delty a generování klíčem v zapalování.

Motor zaprskal ještě před nastartováním.

Při startu motoru spustila další píseň na MC kazetě Mike's. Píseň z Verony - Ztracená bloudím.

V tu chvíli jako by Lucy pochopila část Mikovy identity a pochopila český text.

Uvědomila si, že Mike není takový drsňák, za jakého se vydával...

Lucy si uvědomila, že to byl jeho ochranný krunýř proti všemu, čím si v životě prošel. Ale on v sobě měl skrytou romantickou stránku, kterou před světem skrýval.

Jeho romantická část. Která se nikdy nenaplnila.

Lucy: Poslouchala písničku.

 Než vypnula motor...

 Vystoupila z auta.

 S pláčem překročila Mikovo mrtvé tělo.

 A zanechala Mikovy ostatky v Deltě jako jeho památku, jako jeho náhrobek. Už se nechtěla vracet do minulosti...

Musela jít dál...

 Ale smutek po Mikově smrti v sobě nesla jako prázdnou duši. Jako by byla uvnitř mrtvá...

Se smutkem v očích odcházela s vědomím, že už nic nebude jako dřív...

Jen na okamžik se otočila. Viděla ostatky Mika a jeho Delty, tato kombinace působila jako hřbitov. Jako uzavření jedné kapitoly jejího života...

Lucie šla dál, lesem...

Přes prázdnou silnici...

Šla pěšky několik hodin a v hlavě jen vzpomínky s otázkou: proč se to muselo stát? Proč? Proč, sakra, musel zemřít? Obětoval se pro mě.

Po několika hodinách chůze jsme našli autosalon Lucy.

 Prohlížela si americké klasiky. Předtím upoutala pozornost Lamborghini Diablo SV.

Lucie se zeptala prodavače a zároveň majitele: Co je tohle za auto?

 Majitel odpověděl: Lamborghini Diablo SV z konce devadesátých let.

Lucy se jejím očím změnila v černé démonické a řekla: Takže Diablo, jako ďábel...

 Že se mi líbí...

 Koupím toto vozidlo! Majitel: Neberte si to ve zlém... Mladá dámo...

Ale na tohle auto nemáte peníze. Tohle je klenot, je to moc drahé...!

Lucie: Vážně?

Vytáhla kreditní kartu s větou: „Podívejte se na můj zůstatek.“

Majitel v šoku, protože v životě neviděl na účtu tolik nul. Miliardy dolarů...

Řekl: slečno, chcete bonusové pojištění?

Lucie, odsekla větou: proč?

 Je to jen kus kovu na kolech. Beru si to vozidlo! A nechci nic navíc!

Majitel: Rozumím, náš zákazník je náš pán!

Lucy zaplatila, otevřela dveře směrem nahoru. Posadila se za volant.

Způsobila si vyhoření.

Sevřená zuby křičela jako zvíře v posledním zátahu, záměr před smrtí! Jen kouř a hořící sevření, obrovský kouř, než z kouře zmizela v temnotě noci.

Lucy po celých Spojených státech hledala démony, kteří by mohli Mika přivést zpět k životu...

Ale díky výslechu a mučení démonů předtím, než je zabila, získala dojem, jako by Mike byl příliš cenný a peklo ho nechce vydat... Jako by jeho duše byla něco zvláštního...

Hledala a zkoumala po celých Spojených státech, ale pořád to samé...

Měla na rukou krev přes 700 démonů, ale každý jako by se bál...

Lucy jezdila ve svém Lamborghini od státu ke státu...

Z města do města...

Ale pořád nic. Jen zabíjela jednoho démona za druhým.

 Už ztrácela naději...

 Když si v tom vzpomněla, že má stále číslo na Caina...

Vytáhla svůj chytrý telefon.

A volal jen jemu.

Nezvedal telefon. A ona se dostávala do hlasové schránky...

Lucy se začala vzdávat vzpomínek na Mika.

Pak jí však zazvonil telefon.

 Lucy uviděla jméno Kain, které měla v rychlé volbě 999, protože číslo pro ďábla není 666, jak si všichni myslí, ale 999. Zrcadlově podobný generál. Zvedla telefon.

 Caine, co chceš?

Lucy: Chci zpátky Mika!

Cain: už jsi mě tolikrát zklamal...

 Co nabízíte? Jsem ochoten/ochotna vyjednávat...

Mike je velmi zajímavý, ale nabídka určuje poptávku...

Lucy: Dám ti svou nesmrtelnost, abych stárla jako smrtelnice...

Kain zmlkl a zamyslel se... Po chvilce ticha řekl: takové nabídce se nedá odolat...

Dobře, jak si myslíš...

Opravdu to chceš udělat pro tohohle lidského červa, kterému říkáš Mike?

Lucy pevným hlasem: Ano, chci. Nevím proč, ale on mi za to stojí...

Cain: Dobré, jak si myslíš...

Po několika hodinách se Mike probudil. Tělo bylo celé. Podíval se na svou Deltu, která byla plná mechu a pokrytá listím.

Mike okamžitě volá Lucy s větou: „Žádným posledním přáním nebylo, abys se postarala o mou Deltu!“ A jak se tak dívám...

 Tobě to bylo jedno!

 Víš, co to dělá s brzdovými destičkami?

 Jak se šrotuje ucpaný karburátor a chladič?

V tom se Mike zastaví...

 A dodává: jak dlouho jsem byl pryč?

Lucie odpovídá: dva roky.

 Dva dlouhé roky jsi byl pryč!

Lucy Mikovi: Jak to bylo na druhé straně?

Mike mlčí a vzpomíná na nekonečné peklo, jak byl roztrhán na kusy. Bolest, mučení. Plameny.

 Zoufalé výkřiky...

Mike: chvíli mlčí a pak do telefonu řekne: jo, bylo to v pohodě...

Byl jsem v nebi, víš jak... Viděl jsem duhu a anděly a své zesnulé blízké, svou rodinu.

 Bylo to... Bylo to...

 To je skvělé!

Lže si, aby před Lucy vypadal jako tvrdý chlap, ale vzpomínka na peklo mu vhání slzy do očí...

Říká: a ty Lucy... Kde vlastně jsi?

Lucy odpovídá: asi sedm hodin od vás. Ukážu vám svého nového mazlíčka.

 Řekne veselým tónem v hlase.

Mike Lucy: Jaký mazlíček?

 A kolik tě stálo, abys mě dostal zpátky?

Lucy, odpovědi: Mike, Mike... Ty se nikdy nic nenaučíš? Dámy mají svá tajemství.