Lucy sedí na sedadle spolujezdce a čte si knihu.

Mike si za jízdy kouše do sendviče.

Lucy se otočí k Mikovi. Dívá se na něj, jako by nebyl z této planety... Směs šoku a nechápavého výrazu...

Mike cítí ten pohled... Otočí se k Lucy a s plnými ústy se zeptá: Co se děje? Co se děje?

Lucy: Ty... Ty... Ty jíš sendvič???!

Mike: Jo, a mělo by být?

Lucy: vždycky jíš jen burgery se slaninou.

Mike: No... nemůžu jíst pořád to samé... Někdy je potřeba to střídat... Taky miluju koblihy, a kdo ne?

Mike se podívá na Lucyiny ruce a uvidí název knihy - Jak přežít atomový výbuch. Skvělé čtení, Lucy... Velmi poučné. Ale přežít atomový výbuch...

 Odmlčí se... No, nevím... Hledal bych atomový kryt...

Lucy: Jsi jako atomová bomba! Všechno vyhodíš do povětří!

Mike: Ne úplně všechno, mám i své slabé chvilky...

Lucy: pořád lepší než ty tvoje časopisy... Víš, že z nich se dá taky oslepnout?

Mike: jo, jasně... Moc vtipné... Takže podle tebe jsem Demoliční muž, kterého věčně bolí pravá ruka. To mě ani nepřekvapuje..

Jejich rozhovor přeruší autorádio, které se samo od sebe zapne.

Nejdříve jen šum a statická elektřina a pak se rozhlasové stanice začnou ladit všechny najednou, všechny stanice zprava doleva v jednom okamžiku.

Mike: To není dobré...

Lucy se začíná třást, jako když má epileptický záchvat. Barva jejích očí se mění z démonicky černé na křišťálově modrou, oči má na temeni hlavy.

Mike prudce brzdí, Delta dostane smyk a hoří pneumatiky, za autem se valí modrý kouř...

Mike: se snaží držet Lucy a strká jí pěst do úst, aby si neprokousla jazyk.

 Tlak Lucyiných zubů Mika bolí, ale bolest překonává.

Na dotek Lucy nic nevidí, nic necítí, jen puls v žilách.

Najednou všechno zmizí. Jako by to byla jen halucinace...

Mike: co to sakra bylo??!

Lucie se probere.

 Nabitá vědomím a říká: Divné... Připadám si jako v roce 1810.

Mike: Jak to myslíš?

Lucy: Cítím se... Cítím se... Cítím se jako člověk!

Mike: Co mi tím vlastně chceš říct?

Lucy: Že teď jsem zase člověk. Mé schopnosti jsou pryč.

Mike: Jaké schopnosti přesně myslíš?

Lucy: Naprosto všechno, jsem jen obyčejný člověk...

Mike: to je dobré i špatné zároveň... V situaci, ve které se nacházíme... Odmlčí se... Potřebujeme tvé schopnosti, jsi jako superzbraň v boji mezi dobrem a zlem. Na druhou stranu... je hezké mít vedle sebe člověka. Co se právě stalo?

Lucy: To je na dlouhé vyprávění...

Mike: Mám dost času! Co kdybys mi konečně řekl pravdu?

Myslíš, že nevím o tvých telefonátech uprostřed noci? Ani o tom, jak v noci mizíš venku?

Lucy: Jak... Jak? Jak to víš??

Mike: Řekněme, že každý z nás má své démony a já díky svým démonům v hlavě nemůžu v noci spát. Dřív mi pomáhal alkohol, ale teď už nepiju.

Mike, pokračuje...

 Myslím, že je čas na pravdu!

Lucie odvrátí pohled a říká: To bys nikdy nepochopila...

 Je to složité a na dlouhé vyprávění...

Mike se zamračil a s vážným pohledem řekl: Mám dost času! A teď nemáme čas hrát si hry. Čas je jediná věc, kterou nemáme!

Lucie mlčí...

Mike v hněvu udeří do palubní desky. S hněvem v hlase říká: Vážně, teď budeš mlčet? Když jde o naše životy a o budoucnost? Když se na zemi chystá peklo. Sarkasticky dodává: To je vskutku hrdinské...

Lucy: To nikdy nepochopíš... To bys nemohla pochopit...

Mike se čím dál víc zlobí: Opakováním to nespravíš! Co bych neměl chápat? Zahráváš si s nějakým démonem? Kterému bych neměl rozumět?

Lucy na chvíli mlčí a pak říká: „To je Kain... Měli jsme dohodu... Až splním, co chce... Pomůže nám.“ Nevyšlo to. Takže mi vzal mé schopnosti.

Mike: Dobře, takže jméno máme. Kde toho Kaina najdu?

Lucy: Není možné, že bys ho našla...

Mike si zamračeně přejede dlaní po obličeji: Vážně ho nenajdu? Volali jste si. Takže má telefonní číslo, má mobil. Ukaž mi jeho číslo.

Lucy váhá... Neochotně ukazuje Mikovi na svém chytrém telefonu jeho číslo.

Mike: fajn, pokrok... zavolám někam...

Sáhne do kapsy, vytáhne mobil, vytočí číslo, přiloží si ho k uchu a říká: „Ahoj, to jsem já a potřebuji, abys mi pomocí GPS našel jedno číslo. Vím, kde se mobil nachází... Dlužím ti to, ale je to opravdu naléhavé! Můžeš mi najít ten telefon?! Jo, skvělé, díky... Zapisuji si to. Hej, opravdu moc děkuji! Kdyby to nebylo nutné, neobtěžoval bych tě. Víš! Jo, vážím si tvé pomoci a jsem tvůj dlužník.“

Lucie s tázavým pohledem: Kdo to byl?

Mike: Než jsem tě potkal, byl jsem pět let lovcem. Občas mi někdo pomohl. Zavolal jsem jednomu známému. On je taky lovec. A neboj se. Vím, kdo je Kain, rytíř pekla.

 Taky vím, že městské legendy nejsou jen něco, co se vypráví u táboráku. Stačí si vymyslet příběh, který někdo předává dál... Příběh se množí jako mor. Pak přijdou psychopati, kteří se snaží městskou legendu napodobit... A pak... Zlo si je najde samo...

Ať už je to skřítek nebo démon. Z příběhu se stává realita.

Mike, šlápni na plyn Delty a Lucy: Kam teď jedeme?

Mike: No, zdá se, že Cain se teď usadil v Oklahomě, ve městě Medicine Park. Teď jako člověk máš asi hlad... Čeká nás devět hodin jízdy. Vzadu na sedadle mám v papírovém sáčku pár sendvičů, doufám, že nemáš nic proti tuňákovi. Jsou s tuňákem.

Lucie s nechápavým pohledem: Proč to děláš?

Mike: Možná kvůli tvým hezkým očím, nebo proto, že jsem dynamické duo...

 Ale možná také proto, že bez tvých „zvláštních schopností“ naše šance na přežití klesne na asi dvě procenta ze sta. Možná právě proto... S tajemným úsměvem říká... A neotravuj mě a vezmi si něco k jídlu, než zestárneš tady na sedadle...

Lucie: děkuji...

Mike: ještě nemáš na co... Zatím jsem nic neudělal...

Stát: Oklahoma

Město: Medicine Park

Delta projíždí městem a zastavuje na adrese 56 E Elm St. před Prvním baptistickým kostelem v Medicine Parku.

Mike: a už jsme tady..

Luci, tak já už půjdu...

Mike s vážným ochranitelským výrazem: To tedy ne! Nikam nepojedeš! Budeš sedět tady v autě v bezpečí.

Lucy zarmoutila oči, málem se rozplakala: To nemůžeš udělat... Musím to zařídit sama. Byla jsem démon... A dohodu s ním jsem uzavřela já, ne ty.

Mike: Přesně kvůli tomu. A podívej, jak to dopadlo. Navíc už nejsi ani z poloviny démon, jsi obyčejný člověk. Já mám alespoň schopnost vidět do duše démonů atd. Což znamená, že nejdřív máš smůlu. A pak je to tvoje chyba a já nechci, abys v chybách pokračoval. Postarám se o to. Mike se ušklíbne a mrkne.

Lucie: Ale on tě zabije!

Mike: Už zase? Ta samá písnička dokola? Vážně? Kdybych dostal cent pokaždé, když tohle slyším... Do konce života bych nemusel dělat nic.

Každopádně... Tady jsou moje zbraně a můj nůž.

Lucie v naprostém šoku s otevřenou pusou a strachy: To nemůžeš udělat! Zbláznila ses?

Mike: Nevím... Podle tebe jsem blázen. Říkáš mi to často a navíc mám plán.

Mike otevře dveře, panty zavrzí, s jistým stresem vystoupí z auta. Zavře za sebou. A v duchu si říká: dobře... Jdeme na to...

Pomalým, ale jistým krokem vchází do kostela.

Uvnitř kostela...

Páni... Tady je vážně tma... Sáhne do bundy a vytáhne baterku, svítí všemi směry, ale nic nevidí... Pomalu prochází kostelem.

Něco mi tu nesedí...

Příliš podezřelý klid...

Jde dál a někdo ho poklepe na rameno... Otočí se a uvidí postavu vysokého štíhlého muže. Mike: Předpokládám, že jsi Kain...

Cain: Záleží na tom... Kdo se ptá...

Mike sarkasticky: To mě nepřekvapuje, že někdo jako ty je v kostele... Jak cynické... Ale jdu, protože znám Lucy a vím, co jsi jí udělal...

Kain s výsměchem: Ach... Ta ubohá polodémonka? Tak neschopná, že až brečí... Odebral jsem jí moc podle dohody.. Dohoda je dohoda...

Mike: Dobře, nepřišel jsem tě prosit ani nabízet mír. Nabízím něco...

Kain: Tak mluv... Poslouchám tě...

Mezitím Lucy sedí v Deltě. Deset minut uplynulo... Dvacet minut uplynulo... Začíná být příliš nervózní a má velký strach o Mika. Téměř půl hodiny uplynulo. Lucy to už nezvládá a vystupuje s tím, že se jde obětovat. Nechce riskovat Mikeův život.

Když se dveře kostela náhle otevřou, Mike vyjde ven s úsměvem.

 Zapálí si cigaretu a řekne Lucii: Můžeš se vrátit.

Odcházíme.

Lucy a Mike, tomu nerozumím?

Mike prochází kolem Lucy. Dlaní pohladí kapotu své Delty a jde ke dveřím. Opře se rukama o střechu a říká: Vysvětlím ti to cestou. Teď si jen sedněte. Jedeme dál... S vrzáním otevře dveře. Sedne si za volant. Nastartuje a odjede.

Lucy: Nerozumím tomu... Jsi naživu, zdravá a dokonce se i usmíváš.

Mike: jak se cítíš?

Lucy s pochybnostmi v hlase... Nevím jako dřív...

Mike: Jak jako dřív? Jako člověk? Jako čistý démon nebo jako napůl démon?

Lucy odpovídá: ten poslední. A její černé démonické oči se zablesknou.

Mike: Takže, mise splněna. Stále s úsměvem na rtech.

Lucy má pochybnosti a říká: Ne, to není možné, abys přežil/a a já bych získala zpět své schopnosti. Znám Kaina, on by to nikdy neudělal!

Mike se sarkastickým úsměvem: Moc ho znáš... Záleží na tom, co mu nabídneš...

 Lucy se v šoku málem zastavila srdce a s ještě větším neklidem se ptá: Co jsi mu nabídla? Co jsi mu dala?

Mike suše odpovídá: dvacet let mého života.

Lucy v naprostém šoku: Cože? Jsi normální? Proč? Kvůli mně?

Mike s klidem: Pořád říkáš, že jsem podivín, blázen a podobně. A co kvůli tobě? Možná... Ale bez tvých schopností bychom moc dlouho nepřežili... A navíc...

Lucy se směsicí hrůzy a hněvu, že Mike kvůli tomu obětoval dvacet let svého života, aby ona získala zpět své schopnosti, říká: a co navíc?

Mike s úsměvem: K tvé otázce... Někdo, kdo uzavírá dohody, nás pronásleduje. Jak se k němu tedy nejlépe přiblížit, než uzavřít další dohodu?

A Mike mrkne na Lucy.

Lucie se o něj bojí: A co když ho neporazíme?

Mike: V tom případě budu mít o dvacet kratší život. Což v naší práci... Můžeme umírat každý den. No a až zemřu já. Nebuď sentimentální.

Nechci, aby na mém pohřbu hrála Bonnie Tyler - Holding Out for a Hero. Raději bych si vzala Skillet - Hero a znovu se sarkastickým úsměvem mrkla na Lucy.

Lucy rozzlobeně: A zajímá tě ještě něco jiného než hudba? A navíc... kvůli tobě nikdy nebudu plakat!

Mike: Jo, mám zájem... Zapomněl jsem říct, opatruj se po mé smrti z Delty. A už moc dobře znám ty tvé ostré řeči a vím, že už teď uvnitř pláčeš...

 Podívej, po dlouhé době přemýšlím dopředu. Máš zase sílu, uzavřel jsem dohodu, která nás přiblíží k tomu, kdo nám jde po hlavě, protože u něj všechny dohody končí.

Lucy: A jak ho chceš najít? A rozzlobeně si založí ruce.

Mike: No, řekněme, že teď má Cain u sebe sledovací zařízení... Takže až se všechno vyřeší... Budeme si blíž než kdy dřív.