Oči uprostřed ničeho - Epizoda 16 - Klid před bouří

Silnice v odlehlém terénu... Je intenzivní horko, vůbec nefouká, ani jeden list na stromech se nehne.

 Absolutní ticho přerušuje pouze zvuk motoru projíždějící Delty. Mike si naplno pouští Emil Bulls – Take On Me.

 Za volantem si zpívá:

Mike: Vezmi si mě!

Lucie: Můžeš s tím přestat?

Mike: S čím přestat?

Lucy: Ať už děláš cokoli!

Mike se podívá na Lucy.

Mike: Myslíš řízení?

Lucy: Ne, myslím tu druhou věc!

Mike: Můj zpěv?

Lucie vybuchne smíchy.

Lucie: Tomu říkáš zpěv?

 Zníš o oktávu výš než někdo, koho právě kopli do koulí – nebo jako kočku, které šlápli na ocas!

Mike: Tss... Měl jsem hudební projekt s názvem Over Feeling. Rapoval jsem, zpíval a křičel. Říkal jsem tomu Nu-hybridCore.

 A kdo ví – třeba v nějakém paralelním vesmíru právě teď exploduji na YouTube a Instagramu a zveřejňuji jednu skladbu za druhou.

Lucy: Pokud takový vesmír existuje... Je mi líto lidí, kteří tě musí poslouchat. To je děsivé.

Mike se ušklíbne.

Mike: Hudební vkus je subjektivní...

Lucie: Tak proč se tak usmíváš?

Mike: Jsem střízlivý, ale kámo, teď bych si vážně mohl dát pivo. Zabili jsme Angela, zachránili město před duchem a víme, kdo je GameMaster.

Lucie: Hm... A jak dlouho už jsi lovec?

Mike: Už asi šest let. Proč?

Lucy se na něj dívá, jako by byl úplně bezradný.

Lucy: Páni... a nevšimla sis jednoho drobného detailu?

Mike: Jaký detail?

Lucy: Tak za prvé, nezabili jsme Angel – jen jsme ji poslali do pekla. A peklo je v podstatě jedno obrovské vězení. Což znamená, že se může vrátit.

A navíc... její otec jde po nás. Princ křižovatek a smluv – Obchodník.

Mike: No a co? Zachránili jsme město a Angel je zavřená. To bych nazval splněnou misí! Mimochodem... ten démon říkal, že démoni pracují v patologii. Je to opravdu pravda?

Lucy: Zaprvé, vaše „triviální“ otázka – ano. Démoni pracují v patologii. Jsou to také doktoři, policisté, zubaři, učitelé... dokonce i právníci. Musí se nějak uživit.

A teď ta důležitá část...

Abych zachránila svého přítele před nevyléčitelnou nemocí, uzavřela jsem dohodu s Angel. Ale můj přítel – dovolte mi to zopakovat – ho zabila. Dohoda byla, že ho pouze vyléčí. Tak jsem se stala démonem. A tím, že jsem poslala Angel do pekla, jsem skončila jako napůl démon.

Takže ne – není co oslavovat.

Pokud je to její otec, pak je velká šance, že Angel v jeho zastoupení uzavírala dohody. Což znamená, že když jsme ji poslali do pekla, mohli jsme zrušit smlouvy, které uzavřel. A to by mohlo vést k velkému konfliktu. I démoni mají hierarchii.

Možná jsme právě začali válku

.

Mike: A co kdybychom to udělali? Mám v kufru celý arzenál zbraní!

Lucy si zakrývá obličej dlaněmi.

Lucy: Vážně si myslíš, že ti tvoje lidské hračky v takové válce pomůžou?! Děláš si ze mě srandu?

Mike: Zatím moje zbraně vždycky fungovaly. Ale ne...

Lucie: Co je to?

Mike: Nevím proč, ale zastavili jsme. Motor se nepřehřívá a máme benzín.

Lucy: Skvělé... Takže jsme tady uvízli uprostřed ničeho, na silnici daleko od civilizace, v tom tvém zatraceném mobilu.

Mike: Hej, přestaň! Je to Oldmobile – můj americký sen! A není normální, aby Delta jen tak zastavila!

Mike pořád otáčí klíčkem v zapalování, ale motor jen prská ​​a odmítá nastartovat.

Mike rozzlobeně znovu otočil klíčkem. Motor Delty jen zakašlal, jako by měl tuberkulózu v terminálním stádiu.

„No tak, ty krásný kuse americké oceli, tohle mi nedělej! Postavili tě v Michiganu!“

 Nejsi nějaká plechovka z komunistické Československé republiky v roce 1983, kde tři zimy a posypová sůl prokousají podlahu skrz naskrz!“

Mike vykřikl a praštil dlaní do palubní desky.

A pak se to stalo.

Ticho kansaské dálnice protrhl zvuk, který do tohoto světa nepatřil.

Znělo to, jako by obrovská neviditelná ruka drtila prázdnou plechovku od piva. Kapota Delty se začala deformovat a vlnit. Chromovaný nárazník – Mikova chlouba a radost – se mu začal přímo před očima tavit a smršťovat a hroutil se do tenkého, zrezivělého proužku.

„Co to sakra...?!“

Lucy zalapala po dechu a vytáhla dýku.

Boční okna se pod neviditelným tlakem roztáhla dovnitř.

Ale střepy se nerozprchly – visely ve vzduchu jako ledové krystalky a pak se pomalu začaly přeskupovat do úplně jiného tvaru. Interiér, který předtím voněl kůží a benzínem, byl najednou nasáklý zápachem levného vinylu a vlhkých psích chlupů.

„Miku, tohle není exorcismus – tohle je ohýbání reality!“ vykřikla Lucy, když se luxusní sedadla pod nimi proměnila v tuhé, opotřebované šedé desky.

Pak přišla poslední rána.

Kazeta Emila Bullse se zasekla v rádiu.

Ozval se odporný skřípavý zvuk, jako by se páska smažila v samotném pekle – a pak ticho vystřídal rytmus plný syntezátorů, z kterého Mikeovi naběhal mráz po zádech.

„Neustále, chci žít nepřetržitě...“

Mike s hrůzou zíral na rádio.

„Michal David?“

Ale sakra ne! Raději mě zabijte! Tohle se nedá poslouchat!

Tohle je horší než deset andělů v jedné místnosti!

„Kdo sakra je Michal David?!“ křičela Lucy přes skřípění kovu.

„Moje osobní peklo!“ zařval Mike a pokusil se vykopnout dveře – ale ty už nebyly z masivní americké oceli.

Teď to byl tenký, chatrný plech ze Škody 120.

Poslední paprsky kansaského slunce zmizely.

S hlasitým KŘUPNUTÍM auto zastavilo. Konec nekonečné dálnice. Konec kukuřičných polí.

Místo toho tam byla mlha, zápach síry z nedaleké chemické továrny a šedé betonové bytové domy, které vypadaly jako náhrobky postavené pro lidi, kteří se vzdali svých snů.

Mike pomalu otevřel dveře, které v pantech vrzaly jako mučená duše. Vyšel na popraskaný asfalt.

Lucy slezla ze sedadla spolujezdce a znechuceně se rozhlédla kolem sebe.

 Prázdné lahve od piva Braník se válely po zemi spolu s vybledlými slevovými letáky pro Penny.

„Co je to za nechutné místo?“ zeptala se, když se jí z rukou začal stoupat černý dým – její démonická stránka byla v plné pohotovosti.

Mike si přejel rukou po obličeji, jako by právě nastal konec světa, plivl si na zem a naprosto rezignovaným tónem řekl:

"Vítejte v mém městě. Vítejte v Ústí nad Labem, Česká republika."

I démoni se bojí vstoupit do ubytoven tady po setmění… protože by jim ukradli rohy přímo z hlavy.“

V dálce houkala siréna sanitky a někdo z okna panelové budovy zakřičel:

„Vypněte tuhle sračku s Michalem Davidem! Člověk se tu v klidu ani napít nemůže!“

Mike: To je ale pecka! Já ani nepiju Pilsner Urquell. Jo, v USA je to špička, ale pro mě je to drahé pivo! Jsem věrný svému rodnému městu – vždycky jsem pil pivo z Ústí nad Labem, kterému se říká Březňák!

A ještě horší...

Jsme v mém rodném městě. Mém průmyslovém pekle v severních Čechách.

 Ústí nad Labem!

Lucie: A to má být problém?

Mike se k ní otočí.

Mike: Dej mi chvilku...

Mike začne procházet sociální sítě.

Mike: Dobře, dobrá zpráva – zřejmě jsem v této realitě vydal na TikToku novou písničku pod názvem Over Feeling s názvem Shadows Inside.

Má 135 zhlédnutí a dvanáct lajků.

Ale podle mého facebookového profilu... jsem pořád single.

Lucy se arogantně ušklíbne.

Lucy: Páni... Jsem tak v šoku. Jednou poražený, navždy poražený.

Mike: Ale přestaň! Donutil jsi mě masírovat ti zpocené bosé nohy. A díky mým schopnostem – když jsi byl ještě úplný démon – jsem viděl, jak počítají tvá těla. Kolik lidí jsi zmenšil na velikost hmyzu... a pak jsi je jen tak náhodně rozdrtil jako brouky!

Vážně chceš, abych to zmínil? Nebo bychom to měli rovnou nechat?

Lucy: Hele, to mělo být naše malé tajemství. Byla jsem démon a pro mou vlastní zábavu mi pod nohama zemřelo deset tisíc lidí jako hmyz.

 No a co?

Proč to zmiňuješ až teď?

Mike: Zaprvé proto, že tu moc pořád máš. Ale taky...

...Mike se vytrácí...

Pak pokračuje:

Mike: Jaký máš problém?

Vím přesně, čeho jsi schopný! Myslíš, že je to nějaká epizoda Big Brothers nebo tak něco?

 Nějaká reality show? A i kdyby byla – koho by zajímal náš příběh?

 Kdo by se na to díval? Asi nikdo!

Mám větší starosti...

Lucie: Jako co?

Mike: V této realitě... neexistuješ. Nemáš žádné ze svých schopností. V podstatě bys tu ani neměl být.

A co je horší... vidím Škodu 120 v její původní oranžové barvě.

Upřímně se bojím vyjít ven.

Lucie: A proč to tak je?

Mike: Protože bych mohl vidět dva černé závodní pruhy na kapotě... a poznávací značku s číslem 5U1 10 44.

Lucie: ...A co to má znamenat?

Mike: Jo, to něco znamená! Koupil jsem to auto jako naprostý šrot. Cena byla v podstatě jen za nové pneumatiky.

Totální vrak! Takový vrak, že i Titanic v současném stavu vypadá lépe než karoserie toho auta!

Ale... má to i své světlé stránky...

Lucy: Jo? Jako co?

Mike: Ne... Tohle auto je asi tak odolné jako kartonová krabice. Vůbec žádné deformační zóny.

Jeden tvrdý náraz se rovná okamžité smrti!

Ale no, má to své výhody...

Na rozdíl od Delty... má tahle věc manuální převodovku.

Mám střešní okno, které mi zatéká pokaždé, když prší.

 Ruční brzda je opotřebovaná asi o tři stupně. Takže jo – tam jsem se naučil driftovat.

A mám i CD přehrávač. Takže otevři přihrádku v palubní desce, vezmi jediné CD, které tam je – Dolores Clan, First Fear – a pusť si skladbu Nu-Destruct.

Lucy: To nechápu. Nic z toho nechápu!

Mike: Dolores Clan – první pražská kapela, která v podstatě začínala jako promo kapela v České republice, propagující nu-metal, inspirovaný Limp Bizkit! Václav Noid Bárta. Legenda!

Lucie: Kdo?

Mike: Nedělej si s tím starosti!

Potřebuji si změnit svůj hrozný hudební vkus, takže tam prostě dejte CD!

A ještě jedna novinka... Delta měla pětilitrový motor. Tahle věc? Za dobrých okolností by to mělo mít tak 45 koní!

Mike: Takže, Lucy... už se ti začíná stýskat po mé lásce? Po mé Deltě?

Lucy: Vážně? Jo... V tomhle se ani pohodlně nesedne!

Mike: Mám plán!

Lucy: Vážně? A který z tvých skvělých plánů je to tentokrát?

Mike: No... tohle je realita, kde neexistuješ. A přesto tu jsi. Takže můj plán je...

Hej – věříš mi, Lucy?

Lucie: Ne tak docela...

Mike: Podívej, Lucy... jsme v realitě, která by ani neměla existovat. Alespoň ne pro tebe!

A můj plán, jak se z této reality dostat, je... zabít nás oba.

Lucie: To myslíš teď vážně?

Mike: Naprosto. A než začneš shazovat moje město – jak jsou silnice příliš úzké, jak tě tu všechno hnusí...

Mike se odmlčí... a pak pokračuje.

Ten parchant nás hodil do paralelní reality! A myslím, že očekává, že tu zůstaneme navždy! Takže tady je můj plán...

Mike se na vteřinu zastaví a pak řekne:

Jak můžeme změnit to, co se tady děje? Jednoduše... Ten parchant spoléhá na to, že nám na našich životech záleží! Škoda!

Jediný, kdo mě dokáže přehrát... jsem já sám.

Počkej... v mé hlavě to znělo líp...

Každopádně... Znám perfektní místo v Ústí nad Labem. Opravdu prudký kopec.

 Zámek Větruše. Šlápnu s touhle Škodovkou na maximum a pak se prostě rozjedeme, až z nás bude jen šmouha!

Lucy: To je tvůj plán? Sebevražda?!

Mike: Věř mi!

Lucie: Nevěřím ti!

Mike: Příliš pozdě. Čas to dokázat!

Mike šlápne na plyn a plnou rychlostí tlačí Škodu 120 do kopce. Chladicí systém to nestíhá. Motor se začíná přehřívat.

 Z hoření těsnění se valí bílý kouř. Projíždějí parkovištěm—

—a pak se Škoda 120 zřítí z útesu.

Jsou ve volném pádu. Jen pár centimetrů od jisté smrti.

A pak—

Blesky.

Realita se začíná hroutit. Všechno se překrucuje a zkresluje.

A v příštím okamžiku jsou zpět na americké silnici… sedí uvnitř Delty.

Mike: Já to věděl!

Lucy se k němu rozzuřeně otočí.

Lucy: Věděla jsi to?! Nic jsi nevěděla! Jen jsi hádala! A málem jsi nás obě zabila!!

Mike: Hej... to byla jediná reálná možnost, která mě napadla. Ale fungovalo to!

Lucy se třese vzteky.

Lucy: Málem jsi nás zabil! Nesnáším tě, Mikeu!! Vážně tě nenávidím!

Mike: A já si myslel, že se náš vztah po tom všem hodně prohloubil...