Mike za volantem: Hej Lucy, co dělám v Kansasu? 

Lucy se otočí k Mikovi a říká: Sleduji stopy skinwalkera.

Mike se podívá na Lucy se zdviženým obočím a řekne jí: „Skinwalker tady v Kansasu? To mi moc nesedí…“

Jediné, co o Kansasu vím, je, že tam mají skvělé grilování. Lucy s trochu tajemným výrazem: Nemusíš vědět všechno, mám své zdroje.

Mike sarkasticky: Dobře, fajn… Řekl jsem ti o sobě všechno a ty máš přede mnou tajemství…

 Na okamžik Mike zmlkl, soustředil se na silnici, jen zavrtěl hlavou a dodal…

To je neuvěřitelné…

Lucy chvíli mlčí, pak se otočí k Mikovi a řekne: Miku, když už mluvíme o tajemstvích…

Kde jsi vzal peníze na večeři pro nás oba v New Orleans?

Mike drží volant, ani se neotočí k Lucy a říká: Nemusíš vědět všechno…

Lucy Mikovi: Takže se ten pán z České republiky urazil…

Říkám ti, Lucy, podívej, nemusíš vědět všechno… A kromě toho jsem prodala pár věcí…

Lucy Mikovi: Jaké věci?

Mike: Jen pár položek z roku 1820…

Lucy Mikovi: Kde bys, Miku, sehnal předměty z roku 1820? Lucy pokračovala… Neříkej mi… Neříkej mi…

Že ty – a pak se zarazila.

Mike prolomil její mlčení a řekl: „Podívej, chtěli mě upálit na hranici, tak jsem si vzala pár nepotřebných věcí, myslím, že jim nebudou chybět…“

 Cestování v čase má své výhody. Mike instinktivně ztlumil rádio, neočekával žádnou odpověď od Lucy.

Zapnul rádio a naladil stanici, kde hrála AC/DC – Highway to Hell. Jen dodal: Tahle písnička se k ní vlastně docela hodí…

Lucy se rozzlobeně otočila na druhou stranu a pozorovala okolí, krajinu, okénkem u spolujezdce… A po dvaceti minutách vypnula rádio.

Mike: Hej Lucy, co děláš? Poslouchal jsem to!

Lucy Mikovi: Zastav u silnice. Jsme na místě.

Mike zastavil, vypnul motor, vytáhl klíčky ze zapalování a oba vystoupili. Mike říká: Hmm… Pěkný les…

Lucy Mikovi: Máme práci.

Společně šli ke kufru Delty a Mike ho otevřel.

 Lucy vytáhla z auta dva středověké meče. Mike vytáhl sklenici, whisky, benzín a ředidlo a všechno to smíchal dohromady.

Lucy: Co je to, Mikeu? Tvůj nový drink?

 Už ti pivo nestačí?

Mike: Ha ha ha, to je ale vtipné…

Už týden nepiju alkohol, nevšiml sis toho náhodou?

Lucy: Všimla jsem si, Mikeu. Co je to za změnu?

Mike Lucy: Nevím… Možná jsem se změnil, nebo chci udělat dojem…

Lucy zvedla jedno obočí a řekla: Ty? Na koho bys chtěla udělat dojem?

Mike odpovídá: Nevím, možná ty?

Lucie: Proč já?

Mike: Mohlo by to být proto, že na tomto světě máme jen jeden druhého?

 Možná proto?

 Mike se usmál a dodal: Každopádně, pojďme do práce. Proto jsme tady.

Mike a Lucy jdou lesem. Lucy tasí meče a říká: Připravte si Molotovovu bombu. Tady je!

Mike se dívá přímo před sebe s podivným, smíšeným výrazem a říká: Ne, Lucy!

 To je hloupý nápad!

Lucy se s lehkým smíchem podívá na Mika a řekne: Cože, od té doby, co jsi přestal pít, nemáš odvahu?

Mike Lucy: Ne, o to tu nejde…

 Během let lovu jsem zabil několik skinwalkerů. Pořádně se podívejte! Tohle není skinwalker.

Lucy Mikovi: A co si myslíš, že to je?

Mike: Návnada. Past pro nás! Měli bychom se odsud rychle dostat.

Pojď, nevíme, jestli nás v lese někdo sleduje. Skrz stromy nevidíš. Rychle zpátky k autu!

Mike a Lucy běží lesem a Mike se pořád ohlíží přes rameno, jestli je někdo nepronásleduje. Nic nevidí… Po chvíli běhu dorazí k Deltě a Mike říká Lucy: Rychle dovnitř!

Oba nastoupí do auta a Mike nastartuje.

Lucy Mikovi: Jsi si opravdu jistý?!

Mike: Jsem si sakra jistý!

Mike sešlápne plynový pedál až na podlahu a rozjede se.

Lucy Mikovi: Zpomal, nic nás nepronásleduje.

Mike Lucy: Jen proto, že nic nevidíš, neznamená, že nás nic nepronásleduje.

Lucy: Mikeu, zdá se, že začínáš být paranoidní.

Mike: Já, jo? Vzpomeň si, kolik entit nás pronásleduje. V podstatě o nás teď existuje Wikipedie, a to díky GameMasterovi, který nás dal na internet.

Zpoza zatáčky vyjede černé SUV, v zatáčce dostane smyk a prudce srazí auto na podlahu a pronásleduje Deltu.

Mike: Vypadá to, že máme návštěvu…

 A říkají, že jsem paranoidní.

 Uvidíme, co z Delty můžu vymáčknout…

 Už dlouho jsem nepoužil kompresor na plný výkon.

Mike řídí, jako by na tom závisel jeho život, když vtom najednou zakřičí: Sakra, ne! A oni najedou na předem připravené pásy s hroty.

Lucy křičí: Brzdi!

Mike: Touhle rychlostí?

 Převrátili bychom se přes střechu!

Lucie: Tak co budeme dělat?

Mike: Musím sundat nohu z plynu, šlápnout na plyn a zastavit. Nemáme pneumatiky.

Když zpomalí a téměř zastaví, dožene je druhé vozidlo.

Z auta vystoupí starší muž s šedým vousem, ve flanelové košili, baseballové čepici a vytáhne z brokovnice.

Namíří brokovnicí přímo na Lucy.

 Mike sahá po Lovci démonů a muž křičí: Otevřete dveře a hoďte ten Colt na silnici, nebo té holce tady ustřelím hlavu – pumpuje brokovnicí.

Mike říká: Sakra… Co je to za chlapa a jak ví, že mám Colt?

 Lucy je možná nesmrtelná, co se týče věku, ale od té doby, co se stala napůl démonem, je smrtelná, i když používá zbraně.

 Nemám na výběr… Tak křičím: Klíd, kámo…

Pomalu otevírám dveře, hodím Colta na silnici a muž říká: Takhle to mám rád. Teď si pomalu dej ruce nad hlavu a vystup.

Udělal jsem to.

Muž se přiblížil, stále mířil na Lucy, a odkopl Colt.

Muž říká: Teď jdi ​​před auto.

 Rozkročte nohy a ruce pěkně, pomalu položte na kapuci.

Udělal jsem to a říkám: Co jste zač? Policajt?

Dostal jsem odpověď: Ne, jsem lovec, stejně jako ty!

Odpověděl jsem: A odkdy lovec loví jiné lovce?

Muž odpověděl: Od chvíle, kdy nějaký lovec začal spolupracovat s démonem.

Říkám: Hej, nech ji z toho stranou!

V tu chvíli mě udeřila pažbou brokovnice do hlavy.

Probudil jsem se přivázaný provazy k židli v nějaké chatce v lese.

Kousek ode mě byla k židli přivázaná také Lucy a kolem ní byl na podlaze nakreslený pentagram.

 Ten lovec stál uprostřed místnosti a stále držel brokovnici. A řekl: Konečně jsi vzhůru…

 Trvalo mi tak dlouho, než jsem vás dva našel…

Říkám mu: Vážně?

 Jste náš fanoušek?

Chceš autogram?

Lovec ke mně přišel a řekl: Takže rána do hlavy nestačila, máme tu komika…

A on mě praštil pěstí do obličeje.

Říkám mu: To z tebe dělá fakt chlapa, když mlátíš někoho svázaného, ​​kdo se nedokáže bránit. Co sakra chceš?

Lovec s úšklebkem na tváři řekl:

Je mi na tobě jedno, nic pro mě neznamenáš… Chci ji!

Říkám: Co chceš od Lucy?

Lovec: Už dvacet let lovím démony a další monstra a entity…

Věk mě dohání a po tom všem čase lovu…

Člověk začne měnit svůj pohled na svět.

 O lidech, o entitách…

 Začnete se ptát, jestli tahle válka vůbec dává smysl…

Přeruším ho a křičím na Lucy: Hej Lucy, nemůžeš s tím něco udělat?

Lucy: Bohužel ne, je to pentagram. Nemůžu se ani pohnout!

Říkám: Jak je to možné, Lucie?

Jsi expert na pentagramy. Pořád je děláš.

Všechny tvoje hokusy a abrakadabry.

Lucie: Nevím…

 Je to silnější než já…

 Nějaký mocný starověký pentagram, který mě spoutal.

Hunter říká: Hej, obtěžuji vás dva?

Říkám: To se vsadím, že nás obtěžujete!

A okamžitě jsem od něj dostal další ránu. Ale ten parchant nevěděl, že mám v rukávu schovaný nůž, a tak jsem začal velmi nenápadně přestříhávat provazy, které mi svazovaly ruce za zády.

Lovec pokračoval: Ten pentagram… Je to dar od našeho přítele.

Říkám: Nemáme žádné přátele!

Hunter odpovídá: Ale my ano. Tohle je pozdrav od GameMastra.

Říkám: Co máš s tím parchantem společného?

Hunter: Chce se tě zbavit, protože jsi zabil jeho dceru Angel.

Říkám: Cože, ten parchant měl dceru?

Ten, co se mě pokusil zabít a sníst?!

Co s ním máš společného?

Hunter odpovídá: Uzavřel jsem s ním dohodu. Zabiju tě, zabiju i ji.

Ale než ji zabiju, dal mi recept, jak z ní získat nesmrtelnost a přenést nesmrtelnost tvé drahé Lucy do mého těla.

Řekl jsem mu: Nenaučil ses za ta léta, že démonům se nedá věřit?

Hunter: A to říkáš ty, ty, co máš za přítele poloviční démona.

Vezmu si její nesmrtelnost. Pak vás oba zabiju a otevřu hřbitov ve Stullu.

 Jedna ze sedmi bran do pekla. Peklo přijde na Zemi, já budu nesmrtelný a tobě už na tom nebude záležet. Nebudeš žít.

Odpověděl jsem lovci: Takže jsi změnil strany. Ale nikdy neuspěješ!

Lovec se začal smát a řekl: To by mě zajímalo, proč ne?

Odpověděl jsem: Zaprvé, protože jsi nechutný. Zadruhé… dlužíš mi pneumatiky. A zatřetí, když někoho svazuješ, neměl bys mu nechávat volné nohy.

Kopl jsem ho mezi nohy, uvolnil si ruce a začal s ním bojovat. Byl to vyrovnaný zápas.

Oba dva jsme utrpěli pár ran. Během rvačky jsme spadli na zem. Kopl jsem plnou silou do židle – do té, ke které byla Lucy přivázaná – a Lucy se z ní skutálela na podlahu a osvobodila se od pentagramu.

Lovec mě začal plnou silou škrtit. Ale měl jsem volné ruce, tak jsem posunul nůž po podlaze k Lucy, aby se mohla osvobodit.

Lovec mě pořád škrtil, tak jsme ho začali mlátit pěstmi do žeber.

Povolil sevření, ale pak mě začal bít do obličeje. Údery jsem opětoval, ale pak vytáhl lovecký nůž a vrazil mi ho do ramene.

Oslabil mě, krvácel jsem, ale nevzdával jsem se. Pořád jsem ho bil pěstmi. Vytáhl mi z ramene lovecký nůž, čímž mi tekla ještě větší krev, a začal mi ho tisknout ke krku.

Držel jsem ho za ruce, abych zpomalil jeho tlak a nepodřízl mi hrdlo.

Zrovna když jsem začínal ztrácet síly, upustil nůž a spadl mrtvý na zem.

Zpočátku jsem nechápal, co se stalo.

Pak jsem uviděl svůj vlastní nůž zapíchnutý do jeho hlavy.

Byla to Lucie.

Říkám Lucy: Ty… ty jsi ho zabila?

Lucie s vážným výrazem: No a co?

Chtěl nás zabít. A kdybych to neudělal já, už bys byl mrtvý, Miku. Říká se tomu sebeobrana. A kromě toho… myslíš, že by ho GameMaster nechal žít?

Říkám Lucy: Za tím vším, za naším osudem, to byla Angel – ona tohle všechno způsobila. Zabili jsme ji a teď nám jde její démonický otec. Sarkasticky říkám: Skvělé, tohle se pořád zlepšuje…

Lucy, hodně krvácíš. To se mi nelíbí.

Říkám: To nic není… Zažil jsem horší věci. Prostě na to přitlačím hadr.

Lucie odpověděla: Ne! Zašiju tě!

Říkám: Ne, vážně, je to v pořádku.

Lucy ke mně: Ne, to není v pořádku. Sedni si. Je tu lékárnička.

Lucy tedy začala ošetřovat ránu.

Lucie říká: Cítíš se lépe?

Říkám: Ano, jsem. Nevěděl jsem, že umíš být tak jemný a něžný…

Lucy s úšklebkem na tváři: Nezvykej si…

Říkám: Dobře, ale jak se odsud teď dostaneme?

Lucy řekla: Půjčíme si jeho auto, stejně ho už nebude potřebovat, a cestou ti koupíme nové pneumatiky. Pořád lepší než jezdit v kradeném autě.

Říkám Lucii: Aspoň že tenhle výlet byl užitečný.

Lucie: Užitečné?

Moje odpověď: Pokud budeme hlouběji prozkoumávat Angelinu minulost, s trochou štěstí zjistíme, kdo je její otec – ten, co si říká GameMaster – a najdeme způsob, jak ho zničit a poslat zpět do pekla.