Mike trhl volantem a v driftu jedním tahem protočil kola Delty.

Lucy se probudila se slovy: „Kam to vůbec jedeš??!“

„Řekl jsem Kansas City.“

Lucy se na mě podívala: „Proč?“

 I když máš, jako, tuning se dvěma palivovými nádržemi.

 Proč tam?“

Hlas mi klesal vyčerpáním. A já řekl: „Nepamatuješ si to, Lucy?“

 Tam je ten starý hřbitov, kvůli kterému chce Angel přivést na zem peklo!

 „Zlomí pečetě! Pamatuješ si? Sakra?“

Lucy tajemným hlasem: „Zapomínám na všechno, Miku… Naprosto na všechno!“

 Jak jsi sám…

A jak moc toužíš po ženě jako jsem já…!“

Lucy si začala patou zouvat tenisky a řekla: „Masíruj a uctívej mi nohy! Vím, že to chceš, že jsi mě chtěla od samého začátku! A pokud ne, rozdrtím tě jako mravence!“

Při těch slovech se mi začala točit hlava jako po extrémně alkoholické párty.

Podařilo se mi jen říct…

 „Jo, jsi krásná, ale jsme partneři.“

 Nepamatuješ si? Jako Herkules a Xena!“

„Co mi chceš říct dál? Že mě nemáš v přátelích na Facebooku, protože tvoje kamarádka je Čarodějnice z Belll with?“

„Jak jsi to uhodl, Miku? Paní Bellová… je moje velmi dobrá kamarádka a vůbec není zlá…“

Přerušil jsem Lucy. „Ušetřete mě americké historie, bylinkářku, kterou upálili za čarodějnictví.“

Temná historie Ameriky. Když třikrát vyslovím její jméno, objeví se.“

„Máš znalosti, Miku… A teď no tak, namasíruj mi nohy, než z tebe udělám mravence a křup, křup…“

Natáhl jsem se k sedadlu spolujezdce a hodil po Lucy posvátnou dýku.

Lucy se probudila jako z transu. A zeptala se jen: „Proč?“

Moje odpověď byla:

„Za koho mě máš??! Z obyčejného chlapa, co začal lovit démony, ses mi nějakým zázrakem vmísial do života.“

 Kde mi vyprávíš celý svůj příběh, jak hledáš Angel, stejně jako já a mluvíš o posvátné dýce.

Taková, co má moc zničit Angel. Je mi to jasné. Démon, který slíbil, že zachrání tvého přítele, byl Angel.“

„Takže máš tu zatracenou dýku a dělej si s ní, co chceš!“ Prudce jsem sešlápl brzdový pedál do smyku a řekl: „Vypadni! Vypadni z mého auta! Měl jsi pravdu, já jsem se mýlil.“

Ale zmiz mi a neplet se mi do cesty. Ty a Angel chcete na zemi udělat peklo! A to nedovolím!“

„Vypadni! Vypadni z mého auta! Jak jsem mohl být tak naivní?!“

Lucy vzala dýku, beze slova vystoupila a šla po noční cestě zmáčené deštěm.

 To bylo to poslední, co jsem viděl ve zpětném zrcátku. Pak zmizela v noci.

Jel jsem hodiny a hodiny… než jsem dorazil na místo. Město jako po apokalypse. Závory, policejní auta s otevřenými dveřmi, ale nikde nikdo!

Zaparkoval jsem Roadkill, Deltu, na okraji města.

 Vešel jsem do místní restaurace.

Interiér byl poměrně prázdný.

Servírka mi: „Tak co si dáš, cizinče?“

Řekl jsem: „Jen kávu, cheeseburger se slaninou a hranolky.“

„Máte smůlu, pane.“

Řekl jsem: „Co tím myslíš, že nemám štěstí?“

Servírka: „Máme jen kávu a jablečný koláč.“

Řekl jsem: „Koláč? Jsme v Americe, kde je burger?“

Odpověděla: „Jestli ti to vadí… o dva státy dál mají burgery.“

Řekl jsem: „Dobře, dobře. Tak mi dejte kafe a koláč. Aspoň si změním stravovací návyky…“

"Mimochodem…

„A co ta opuštěná auta venku? Co to má znamenat?“

Odpověděla: „Nic mimořádného, ​​natáčel se tu film.“

Píchnu do koláče vidličkou a říkám: „Nebylo tam nic podezřelého??!“

Ona: „Co tím myslíš?“

Řekl jsem: „Nevím… náhlý pokles teploty pod bod mrazu, mihotavá světla.“

Změna počasí nebo co??!“

„Příliš mnoho otázek na zákazníka… Měl byste odejít! Máte způsob, jak zaplatit?“

Řekl jsem: „Samozřejmě, že mám. Mám u sebe hotovost. Dobrý nápad odejít. Zvláštní atmosféra.“

 Divné prostředí, divná obsluha, kde ani nemají burger. Mám mráz po krku a tohle všechno mi říká jen jednu věc…

Jediné, co všechno vysvětluje. Angell je blízko. Nebezpečně blízko…“

Mezitím,

Lucy s dýkou jde několik kilometrů, kde objeví bar pro řidiče kamionů a místní driftery.

 Unavená Lucy se posadí ke stolu a vyčerpáním si nevšímá místních.

Personál se jí ptá: „Co si dáte?“

Lucy: „Cokoliv. Jen ať je to silné a něco, co mi naplní žaludek.“

Personál jí přinese pivo a tofu burger se slovy: „Dlouhá noc, co?“

Lucy: „Dalo by se říct, že…“

Lucy jen zírá na jídlo a v duchu si říká: „Sakra, Mike…!“

Proč na něj pořád myslím…

Po tom všem… Je jako… jako… muž… kvůli kterému jsem ztratila svou lidskost a stala se tím, kým jsem…

Proč on? Celou tu dobu mě zajímali muži. Proč Mike?“

„Nemám nic… ani nikoho, pro koho bych žila…“

kromě možná… možná kromě Mika…“

Její myšlenky přeruší velký stín.

Muž v kovbojském klobouku začne s Lucy mluvit: „Co tu děláš úplně sama? Jsem Velký Bill a… asi víš, proč mi říkají Velký…“

Lucy: „Mohlo by to být tím, že máš velké, opravdu velké ego?“

Bill: „Co kdybychom šli do hotelu? Jen ty a já…“

Lucy: „A co kdybys mi řekl, v co řídíš?“

Bill: „Venku mám svůj Ford LTD Wagon z roku 1975. Levnější verze hotelu, co myslíš?“

Lucy: „Víš, co si doopravdy myslím? Pane, ty velký idiote! Dám ti za ten tvůj šmejd 30 000 dolarů, to je jediné, co ti dám. Ber to, nebo ne? Pokud ne… lidské tělo má 206 kostí a můžeme začít jednu po druhé lámat…!“

Bill položil klíče na stůl a Lucy položila na stůl peníze. Odešla a odjela…

Mezitím Mike šel na hřbitov.

Tam uviděl Angel a řekl: „Ty nestvůro!“

Nedovolím ti, abys na zem přivedl peklo!

Angel l se jen usmála a řekla: „Ty ubohý lidský červe! Peklo je na této zemi už dlouho a já jsem to! Kromě toho… kromě toho… kromě toho…“

Měl bys mi být vděčný! Máš jen 1% mé moci a kdo si myslíš, ty hlupáku, ti do života přivedl Lucy?!

 To jsem byla já. Lucy je moje ovečka!“

To bylo pro mě vše a vrhl jsem se na Angel.

Nejdřív pěstmi.

 Pak se střelnými zbraněmi.

Nůž. Ale nakonec mě přemohla. Tolik let boje a ta mrcha je pořád neporazitelná…!

 Možná jsem ji mohl sundat s Lovcem démonů. Ale byl ode mě příliš daleko.

Čekal jsem na rychlý konec. Slábl mi dech. I puls.

Můj mozek se vypínal. Ale z dálky jsem slyšel klakson. Starý Ford Wagon projel hřbitovem. Angel mě odhodil stranou a auto do ní plnou rychlostí narazilo. S hlukem tříštěného skla, ohýbání a drcení kovu…

Angel přitiskla auto ke starobylé hrobce.

Z vraku se Lucy s posledními silami vyhrabala.

Kulhaje, vrazila dýku do Angel srdce a Lucy poslední slova byla: „Střílej do palivové nádrže auta.“

Nechtěl jsem.

Navzdory všemu mi na Lucy, záleželo téměř nezdravým způsobem! Zároveň jsem ale věděl, že když to neudělám, bude na zemi peklo.

Tak jsem vystřelil.

Masivní exploze, při které nebylo vidět nic kromě ohně… kromě Lucyina těla ležícího na zemi.

S bolestí a slzami v očích jsem se podíval na Lucyino nehybné tělo a pak se Lucy zvedla se slovy: „Tlaková vlna mě shodila, ale… pořád jsem napůl démon a díky zabití Angel mám mnohem silnější léčivý regenerační faktor.“

Řekl jsem jen: „A co ta exploze?“

Lucy se usmála a řekla: „Dala jsem dovnitř spoustu litrů svěcené vody a C-4. Proč? Zvykla jsem si na tvůj styl.“

Všechno vyhodit do povětří.“

Řekl jsem Lucy s úsměvem a já jsem řekl: „Ty—“

Lucy mě přerušila a řekla: „Ne, odpusť mi.“

V Deltě jsem se nedokázala ovládat, Angel nade mnou získával kontrolu.“

Řekl jsem: „Takže Angel je teď mrtvá?!“

Lucy s úsměvem: „Ano, je. Rozhodně. Teď jsem úplně osvobozena od její moci a zase o trochu víc v původním znění.“

Ale víš co, Miku? Nohy mě fakt bolí!“

Řekl jsem: „Jo, chápu.“ A hodil jsem Lucy klíče.

Lucie: „Co to je?“

Řekl jsem: „Klíče od Delty, alias Roadkill.“

 Nějak si s tím poradím, teď když jsme zachránili svět.“

Lucy se usmála, ďábelsky na mě mrkla, nasedla do auta a plnou rychlostí s kouřícími pneumatikami se rozjela.

Ale pak se Delta dostala do smyku a uháněla přímo ke mně. Těsně přede mnou se auto znovu dostalo do smyku. Lucy otevřela dveře spolujezdce a řekla: „Nástup. Dnes jsme zachránili svět, ale zlo nikdy nespí a kromě toho… Nemůžu ti vzít tvojíi lásku.“

 Já. Myslím… chtěl jsem… chtěl jsem říct Delta.“