Okresní silnice. Prostě jen silnice. Kde prořízne absolutní ticho jako motorová pila, zvuk motoru

– silný zvuk ,co proráží naprosté ticho, zvuk Delty motoru s kompresorem.

Řekl jsem: „Lucy, zabili jsme toho podvodníka. Proč ždímeš moje baby v takovém stavu? Měla by sis odpočinout na zadním sedadle.“

Lucy: „Skrz ten tvůj zatracený kompresor nic nevidím!“

Odpověděl jsem: „Jo, jasně, Lucy. Řídíš v noci se slunečními brýlemi. Na co si hraješ?“

 Slepce? Jako Lara Croft? Nebo David Caruso jako Horatio Caine v CSI: Miami? Tomu nevěřím.

 Hloupé kriminální pořady.

Nebo chceš být jako Trish z Devil May Cry? Jediný chlap, u kterého toleruji nošení slunečních brýlí v noci, je Corey…

Hard nebo Hart?

 Nebo něco takového… víš, písnička Sunglasses at Night.

 Sečteno a podtrženo – snažíš se nás tady na silnici zabít?“

Lucy, klidně, ale s výhružným tónem, se zeptala: „Tohle chceš vážně změřit?“

A dupla plynovým pedálem až k podlaze.

Řekl jsem: „To bych neudělala!“

Lucie se zasmála: „Proč? Bojíš se smrti?“

Moje odpověď: „Ani ne. Ale když na auto moc zatlačítíš přes konstrukční limit... přetočítš ho, přehřejete motor… a budeme mrtví!“

Ona: „Co myslíš tím mrtvý?“

Já: „Ztratíš kontrolu nad autem – jako Brian v prvním Rychle a zběsile se svým Eclipse.“

Lucy: „Co tím sakra myslíš? Opravil jsi Deltu!“

Já: „Ehm… no… dalo by se říct, že jsem to neopravil – já jsem to upravil. Startér je v háji, stejně jako zapalování.“

 Takže drtíš mou Deltu na hranici limitu. Motor zhasne, vymkne se kontrole a my čelně narazíme do nejbližšího stromu.

Budeme vypadat jako mexický salát. Ne jako z lahůdek – spíš jako odpadky z konzerv!“

Lucy špičkou nohy uvolnila plyn.

Řekl jsem: „To je spíš to druhé… moje holka.“

Lucy: „Nejsem tvoje holka!!!“

Odpověděl jsem: „Kdo říkal, že mluvím o tobě? Nebuď tak sobecká… Mluvím o Roadkillovi – o mé Deltě!“

Lucy se na mě podívala: „Pane mechaniku… proč jsi neopravil zbytek?“ řekla s posměšným úsměvem.

Moje odpověď zněla hořkosladce: „Jen se uklidni, holka…“

 uklidni se.

 Zachraňoval jsem ti život a teď vypadám jako nějaký zatracený MacGyver?!! 

 Proměnil jsem Deltu v zabijáka démonů a ty… měla bys být ráda, že jsem ti zachránil život!

Lucy se sarkasticky ušklíbla: „A kolik žen jsi už měl?“

 Kromě tvého zatraceného shit mobile, ve kterém 

asi oba umřeme?“

Řekl jsem: „Zajímá tě ještě něco jiného? Nebudu sčítat mrtvá těla! Zajímá tě ještě něco jiného?“

Lucy: „Teď ne. Zajímá mě tvůj příběh.“

Odpověděl jsem: „Haha, to je ale vtipné…“

 A zpomal, Lucy!“

Lucy: „Proč tady a proč teď?“

Řekl jsem: „Sundej nohu z plynu!“

Lucy to nechápala, ale z nějakého důvodu to stejně udělala.

Řekl jsem: „Vidíš to?!“

Ona: „Vidíš co? Je to jen další americká silnice.“

Řekl jsem: „Podívejte se na mou stranu – stranu spolujezdce!“

Lucy se otočila a zeptala se: „A co přesně?!“

Já: „Nechápeš to? Tady se zrodila moderní americká legenda!“

Lucy se rozesmála: „Myslíš tu svou Deltu, alias Roadkill? Nebo co?“

Řekl jsem: „Nic  nechápeš! Tady se natáčela legenda! První Iron Man! Tony Stark – tady to všechno začalo!“

Vidím to v živých barvách: chlap stojí v prachu v Alabamských kopcích, v dálce ty samé ostré hory jako ve filmu, a začínám přemýšlet, jestli by Starkova střela Jericho mohla opatřit

toho podvodníka, kterého jsme právě zničili!

 A můžeš si stěžovat, že na rozdíl od Tonyho Starka nemám miliardy – jen otlučené auto (s atmosférou Winchesteru) a písek v botách.“

Lucy: „Kdo je Tony Stark? Nějaký rockový zpěvák?“

Tiše jsem odpověděl: „Zabijte mě… Na tohle nemám sílu…“

Zeptala jsem se Lucy: „Takže… kam vlastně jdeme?“

Lucy jsem řekla : „To se tě netýká…!“

Ozval jsem se: „Moje auto, můj život! Nebo jsi alergická na přímé odpovědi?“

Tahle hra mě začíná štvát!

Popadl jsem zápisník a začal jsem si čmárat.

Lucy: „Co to děláš?“

Sarkasticky jsem odpověděl: „Co si o tom myslíš? Hrát piškvorky jeden na jednoho sám proti sobě? Nebo si třeba kreslit strategii pro dámu?“

 Nebo plánujete tahy pro Monopoly?

Buď tu budeme mlčky sedět, nebo mi řekneš, kam jdeme!“

Lucy: „Dobře. Jedeme do Centralie.“

Já: „Počkej – Centralia? Město duchů, kde pod zemí hořelo uhlí a celé se to místo proměnilo v město duchů – to, které inspirovalo první hru Silent Hill?“

Lucy zmateně: „Co je Silent Hill?“

Já: „Lucy… prostě na to zapomeň. Tak či onak, máme před sebou hodiny jízdy a co je horší… dochází mi pivo…“

Sklopil jsem zrak k zápisníku.

Lucy: „Co to kreslíš?“

Moje odpověď – krátká, suchá a unavená: „Neboj se, tebe ne. Kdybych tě kreslil, vypadala bys jako obraz od Pabla Picassa… a pak bys mě zabila

já! A víš, jak těžké je vyčistit z Delty potahy sedaček

, když jsou potřísněné krví?!“

 Jestli to opravdu chceš vědět, Lucy… Dělám si o tobě poznámky. A o lovu.

 Proč se tě všichni snaží dostat…

Dorazili jsme do města duchů Centralia.

Řekl jsem: „Páni… tady by se daly natáčet horory zadarmo…“

Lucy:

: „Proč?!“

 Protože tu jsou staré vraky jako tvoje láska?!“

Odpověděl jsem: „Ne…“

 Jsem z Ústí nad Labem – auta by tu nestála 50 let. Dali by se do šrotu. Možná je vlastně pravda, že ve Státech, pokud nechcete, aby vám někdo ukradl auto, potřebujete manuální převodovku – protože tady nikdo neumí řídit. Všichni mají automat…“

Lucy stála venku. Skrz mlhu a kouř nebylo vidět vůbec nic.

Řekl jsem: „Heh…“

jako na PlayStationu 1, když neuměli vykreslit pozadí… nevidíte ani krok dopředu.“

Tak jsem stáhl okénko Delty a rozsvítil hlavní světlomety – a ty další staré kulaté lampy u dveří.

To, co jsem uviděl, ze mě vyhrklo: „Sakra… sakra!“

 Vážně, ať se s tímhle vykašlají. Stejně by mě to mělo vyděsit k smrti.

 Teď už chybí jen siréna ze Silent Hillu, všechno se mění v rez a Pyramid Head, který si mě bere za své! Prostě skvělé!

Lucy: „O čem to sakra vůbec mluvíš?!“

Řekl jsem: „Teď už jen čekám na Cthulhu…“

Lucie: „Pro koho?“

Já: „Cthulhu!“

Lucie: „Nechápu to…“

Řekl jsem: „Lovecrafte. Vzdělávej se!“

A pak Lucy napadla nestvůra.

Brutální. Nechutné. Zahrávalo si s ní sadistickým způsobem.

Jediné, co jsem dokázal říct, bylo: „Ježíši… co to sakra je?!“

Lucy: „Pamatuješ si na mého přítele?“

 Ten, kvůli kterému jsem se proměnila v démona?“

Řekl jsem: „Jo… ale jestli takhle vypadali předtím, měl by sis nechat zkontrolovat zrak.“

 Byla jsi někdy na freak show?

Nebo běž do opičího pavilonu – přijdete o zrak! I Freddy Krueger vypadá ve srovnání s tímhle jako Brad Pitt… nebo Johnny Depp!

Lucy na mě odsekla: „Máš ještě nějaké hloupé komentáře, nebo mi pomůžeš?!“

Entita chce zabít Lucy.

Mike si vzpomíná, jak se v Centralii po celá desetiletí spaluje uhlí v podzemí.

Nastartuje starý cisternový vůz a mezi plynový pedál a sedadlo řidiče vklíní trubku, aby udržel tlak.

Zatímco se pohybuje, vyskočí – přistane poblíž entity, která se snaží zabít Lucy – a svým speciálním Coltem jí prostřelí hlavu.

Popadne Lucy, hodí ji do Delty, prudce sešlápne pedál a na plný plyn zařadí zpátečku.

Tanker se prořítí rozbitou silnicí a zřítí se z útesu do hořícího uhlí pod ním.

Mike posouvá Deltu na její absolutní limit.

Výbuch trhá Centralií – město se začíná hroutit. Budovy se rozpadají jako po atomovém výbuchu.

Lucy: „Uvědomuješ si vůbec, co jsi právě udělal?!“

Mike: „Jo. Zase jsem ti zachránil zadek – a zase zničil další ikonické americké město duchů. Řekl bych, ať mi pošleš účet…“

 Ale nemám bankovní účet, ani pojištění – pracuji sám. Zapomněla jsi?

Takže tam můžou postavit něco nového… nevím… nový Disneyland pro turisty nebo tak něco…“

„Turistická atrakce, kde je myš s velkýma kulatýma ušima a za ní jsou jako Piráti z Karibiku… nebo tak něco....“

 Ať je přivítá plyšový Cthulhu…“