Lucy za volantem mé milované Delty. Ráno, hlavní světtlomety zhasly. Chvíli jsem se chystal a sedl si na místo spolujezdce

Lehký chlad. Lucy nohou mačkala plynový pedál.

 Jo, jistě.

 Město, které hořelo za námi, ale my jsme stále byli uprostřed silnice v Kalifornii. Kde stále platí rychlostní limit. Navíc pneumatiky Delty připomínaly spíš hořící kola motorky Ghost Ridera.

 Ale dezén pneumatiky držely jako ve formuli F1, chcete-li.

Říkám Lucy: Dávej si pozor na nohy! Zaprvé kvůli bezpečnosti, nechceme přitahovat nežádoucí pozornost, a pak kvůli motoru, ráfkům, víš, kolik to stojí na klasickém autě?

 Víš, víš? Vůbec víš, kolik stojí originální ráfky na Deltu?

Lucy se jen otočila s pohledem upřeným do prázdnoty.

Řekl jsem, dobře. Hraj tichou hru.

 To taky zvládám. Do rádia jsem si dal vlastní mix písní. Začal jsem s Guano Apes - Kumba Yo.

 Pak následovala další píseň, Nevada Tan - Revolution. Lucy se arogantně usmála a zeptala se: Mluvíš německy?

Moje odpověď byla odměřená. Protože nesnáším spotřební značky, ale v tu chvíli bych vraždil i za kávu ze Starbugs, nebo jak se ta předražená káva jmenuje...

Odpověděl jsem. Podívej. Jsem pouliční mix. Mix večírků.

Padesát procent Čech, čtyřicet procent Němec a zbývajících deset procent Jižan z Tennessee.

 V písni zpívají o škole, o matematice, generaci a revoluci, o dnes již mrtvé technologii MMS.

Ale zní to zatraceně skvěle! Jako starí dobří Linkin Park.

 Jestli mě chceš zabít, pusť mi Tokio Hotel!

Říkám Lucy, že na tom nezáleží... Pokud tě to zajímá, vyhledej si text písně na Wikipedii nebo v překladači Google.

Začal jsem si hrát s nožem a do každé špičky střely jsem vyřezal kříž. A pak jsem začal nabíjet komory.

Lucy : proč to děláš?

Mike: Protože i když mám stříbrné kulky, nikdy nevíš, na co cestou narazíme...

Lucy zmlkla. A jen řekla: Proč Diplomat?

Suše jsem odpověděl: protože takto řeším entity diplomatickými prostředky.

Řekla Lucy, vážně?

Proč tomu Coltu neříkáš nějak jako… Nevím…

Lovec démonů?

Otevřel jsem plechovku piva ze svého balení šesti lahví a řekl:

 vážně?

Opravdu?

Tvůj nápad, jak pojmenovat můj vlastní Colt, zní spíš jako z nějakého anime…

 Ale když už jsme u toho, proč ne?! To nezní tak špatně...

V zpětném zrcátku na straně spolujezdce vidím za námi. Černý Pontiac Firebird Trans Am s červeně pulzujícím skenerem vpředu. Okamžitě nás začal předjíždět!

Říkám, Lucy, viděla jsi to?

Lucy: no a co?

Já: To auto, to auto!

Lucy: myslíš to staré americké černé auto?

Já: sakra jo! Viděla jsi to?

Lucy : jo, no a co?

Já: to byl KITT!

Lucy : co?

Já: Knight 2000. Auto z osmdesátkového televizního seriálu Knight Rider! Auto řízené umělou inteligencí!

Lucy se na mě podívala, jako bych byl úplný idiot, a řekla: za prvé, já to nevím. A pak...

...pak jsme v Americe. A pokud je to něco z televizního pořadu, nějaký nadšenec vyrobil repliku. No a co? Neřeš to!

Mike: dobře! Když už mluvíme o filmech a seriálech. Mě by určitě hrál Tom Hardy a tebe Margot Robbie!

Lucie: Máš o sobě docela vysoké mínění...!

No... ať tak či onak... kde jsi vzala ty dva starobylé meče, co teď máme v kufru?

Lucy : Našla jsem je.

Odpověděl jsem: našela? Jak našela? Nejvíc, co jsem kdy našel, bylo deset centů.

Luciy: Právě jsem je našla.

Pokračovali jsme v jízdě, když jsem si všiml policejního auta za námi, které si udržovalo odstup.

 Vzpomněl jsem si, že Lucy překračovala místní rychlostní limit. Což se mi nelíbilo...

Policejní auto začalo blikat.

 Lucy za volantem, trochu nervózní – na což u ní nejsem zvyklý...

 Policejní auto zapnulo světelnou sirénu a Mike řekl Lucy: když na nás takhle blikají, asi se s námi nechtějí kamarádit.

Lucy zastavila na krajnici. Šerif vystoupil z auta, vytáhl obušek a plnou silou rozbil zadní světlo Delty. Červené střepy se rozletěly na kusy a bylo slyšet deformaci kovu, který dekorativně zpevňoval okraj zadního světla.

Mike: ten parchant, ten kus hovna!

Lucy : uklidni se.

Šerif přišel k oknu a řekl: „Víte, proč jsem vás zastavil?“

 Protože máte rozbité zadní světlo. Slečno, doklady k vozidlu.

Mike: dokumenty jsou na mě a na tebe, hajzle.

 Použil jsi nejlevnější trik, jaký existuje!

Šerif se podíval na Mikův řidičský průkaz a řekl: co je to za hloupé jméno? Michael T. Lastcoolguy. Co je to T?

Mike rozzlobeně: Chodil jsi někdy do školy? T jako v The.

„Uklidni se, mladíku,“ řekl šerif. „A tvoje poznávací značka se neshoduje. To vypadá na velký problém!“

Mike: Jdi do pekla, ty parchante, pane Bigmacku ​​Donute, mám pro tebe novinku! A Mike ukázal prostředníček.

Šerif: takže máme auto s jinou poznávací značkou...

 s rozbitou světlem a urážkou veřejného činitele. Půjdeš se mnou. Ale auto tu nemůže zůstat. Zavolám Leonovi, aby vozidlo odtáhl na parkoviště. Odtah zaplatíš.

Mike: kolik?

Šerif:  Cokoli máte u sebe, všechny vaše peníze!

Mikovi nasadili pouta, pevně mu sevřeli zápěstí.

Šerif řekl Lucy: „A vy, slečno, tady nemůžete zůstat. Odvezu vás do motelu. Samozřejmě, že zaplatíte za pokoj!“

Vyštěkl sem: Lucy, zkus se podívat, jestli v téhle skládce jsou placené kanály.

Šerif nás posadil do auta. Lucy. Mě ne. Brutálně mě hodil na zadní sedadlo. A tak jsme jeli.

Během jízdy šerif hlásil do rádia: Leone, přivez odtahovku, máme na silnici další harampádí, které blokuje naši krásnou cestu.

 Víš, kam to máš vzít. Na naše speciální místo, ne na parkoviště pro zabavené věci za policejní stanicí, ale na naše speciální místo. Znáš postup...

Cestou vidím ceduli Lone Pine. Šerif vysadil Lucy u motelu se slovy: užijte si pobyt v našem krásném městě!

Lucy vystoupila a naposledy se na mě podívala. Seděl jsem na zadním sedadle, oddělené mřížemi.

Říkám: krásné město? Tahle díra? Slyšeli jste už o nejmocnějším vynálezu lidstva?

 Telegraf? 

Šerif: blázne, tohle je čistá, původní, nedotčená země. Natočilo se tu bezpočet westernů.

Já: vážně, tlustý? A nejmenuješ se náhodou Clint Eastwood?

Šerif mě násilím vytáhl z auta do místní věznice a s prásknutím za mnou zavřel bránu.

Nudil jsem se a provokoval jsem šerifa.

 Vzal kovový hrnek, přejel s ním po mřížích a křičel: Mrtvý muž kráčí po Zelené míli!

V tu chvíli jsem si něčeho všiml a řekl jsem si: Páni... v téhle díře máš počítač...

CRT monitor...

 a je to ten zelenožlutý Neo, nebo máš luxus barevného monitoru? A je počítač napájen elektřinou, nebo máš uvnitř křečka, který běhá v kolečku, aby fungoval?

Pak vešel Leon: Šerife, podívejte se, co jsem našel v kufru auta.

 Kufr měl dvojité dno a uvnitř více zbraní než soukromá armáda.

Šerif Mikovi: Vypadá to, že tady strávíš zbytek života. Předpokládám, že ty zbraně nejsou registrované.

 Od kdy si civilista vozí v autě tolik zbraní?

Mike: Děláme to od objevení Ameriky! Zapomněl jste, pane Donut, na druhý dodatek ústavy? Právo nosit zbraně?!!

Zmlkni! křičel na mě.

Leone: Šerife, je to fakt divný... měl brokovnice, obyčejné, upilované, svěcenou vodu, kůly, kuši, další střelné zbraně, několik kilo soli, další divné věci a na kufru pentagram.

 Zkusili jsme vypáčit kufr, ale nakonec pomohl letovací lampa. Zajímavé...

Vypadni, Leone. Potřebuji mluvit s naším hostem.

Šerif ke mně přistoupil a já jsem se okamžitě splašil: hořák?

 Děláš si srandu? K čemu jsou ti klíče, co jsi mi vzal, a k čemu to auto?!

Šerif: chlapče, chlapče. Auto je to poslední, co...

Nic z něj nezbude. Leon ti rozebere auto do posledního šroubku. Díly se prodají a ty prostě zmizíš. Zmizíš bez důkazů.

To se na těchto silnicích děje... lidé mizí bez důkazů. A jejich těla se nikdy nenajdou.

Rád bych řekl, užijte si zbytek života v této cele. Ale vzhledem k situaci...

 Rána se nedožiješ. Smůla...

“Petr Filípek z České republiky, z Ústí nad Labem.”

Odpověděl jsem: kde jsi to vzal? Jsem Mike z Tennessee. Můžeš mi říkat Dean Winchester.

Šerif odpověděl: Vy jste tak legrační.

Jako bys spolkl všechnu moudrost světa...

Odstrčil jsem ho a řekl: vážně? A podíval ses někdy na sebe do zrcadla? To je největší vtip na světě!

Jen se ohlédl a řekl: stejně zemřeš a brzy. Mezitím si dám pizzu...

Řekl jsem: fajn! A teď si chceš hrát na nějaké zatracené TMNT?!!

Přivezli pizzu a on si zdřímnul. Pak jsem uslyšel zvuk. Zvuk, který mi byl až příliš povědomý!

Moje Delta prorazila plnou rychlostí zeď mé cely!

Řekl jsem: co to sakra je, Lucy! Baví tě měnit moje auto ve šrot?!

Zpomalený záběr hned poté, co se prach z cihel začne usazovat:

Vizuální scéna: Delta po proražení zdi

Prach a ticho: První vteřiny je slyšet pouze zvuk trosek padajících ze zničené zdi. Delta stojí uprostřed díry, s nosem zabořeným do vězeňské chodby. Její kdysi naleštěná kapota je ohnutá do tvaru „V“ a pokrytá vrstvou bílého vápenného prachu.

Bílá smrt (Radiátor): Zpod zdeformovaného kovu se s hlasitým syčivým zvukem začíná valit hustá, neprůhledná bílá pára.

 Není to černý kouř z ohně, ale vroucí glykol. Pára stoupá, trhá se přes rozbité čelní sklo a zaplňuje prostor jako mlha v hororu.

Odvzdušňovací stroj: Zpod předního nárazníku, který je poškrábaný, ale stále drží pohromadě, začíná na špinavou betonovou podlahu vytékat jasně zelená chladicí kapalina. Mísí se s červeným převodovým olejem kapajícím z prasklé trubky. Vypadá to, jako by auto skutečně krvácelo na podlaze.

Zvuk motoru: Motor Rocket V8 stále běží, ale zní jinak. Je to kovové, nepravidelné bušení, jak litinové válce bojují s odporem nečistot.

 S každým sešlápnutím plynového pedálu se z výfuku (který se uvolnil a nyní rachotí o rám) vymrští oblak nespáleného benzínu a sazí. Jeden přední světlomet je rozbitý, ale druhý – napůl utržený z držáku – stále svítí a v prachu a páře vytváří paprsek světla, který prořezává temnotu vězení jako reflektor ze záchranného vrtulníku.

Lucy vystoupila a řekla: „Nemusíš mi děkovat za záchranu...“

Já: co za záchranu, sakra?! Moje holčička zase vypadá, jako by přijela z vrakoviště!

Chladič je v prdeli! Jaká záchrana?

Jak máme asi pokračovat?

V tu chvíli se šerif probudil a začal střílet.

Já: sakra! Moje Delta není neprůstřelná!

Odražená střela zasáhla Lucy do ramene. Řekl jsem: Lucy... Lucy, jsi v pořádku??!

Lucy, odpověděla: Pořád žiju...

Nebyl čas... Z posledních sil jsem položil Lucy na zadní sedadlo a řekl: neviděla jsi něco jako vrakoviště? Jako hřbitov aut?

Lucy:  Jo, jedno jsem viděla.

Moje odpověď zněla: musíš mě navigovat, Lucy.

Lucy: ale umírám, nic nevidím...

Odpověděla jsem: holka, ty to zvládneš!

Z chladiče šla pára, startér se nechtěl točit.

A byli jsme pod těžkou palbou. Nakonec se mi to podařilo nastartovat, zařadit zpátečku a ujet.

Lucy vypadala špatně.

Ale řekla jsem jí: vydrž a nepodhéj šoku! 

Daleko se nedostaneme.

Potřebuji vědět, co má Leon za hřbitov aut.

Z posledních sil mě Lucy vedla. A co jsem viděl... mohl jsem jen říct: no, ať mě čert vezme...!

Byly tam vraky jako Chevrolet Nova, Cadillac Ghostbusters Ecto-1, Plymouth Fury, Christine, KITT, DeLorean z BTTF, nebo upravený Ford Falcon s V8 Interceptorem z původního Mad Maxe.

A sedan Oldsmobile Delta 88 z roku 1973, ne můj, ale ten z filmu Evil Dead od Sama Raimiho. Taky Coyote X z Hardcastle & McCormick. Dodávka A-Team. Škoda 110 Supersport z československého filmu Upír z Feratu.

Nebudu lhát. Cítil jsem se jako autíčkař ve svém mokrém snu!

A tam byl Leonův starý odtahovkový vůz.

Naložil jsem Deltu vším užitečným. Popadl jsem jen všechno důležité.

A připojil jsem Deltu k Leonovu odtahovce. Připadalo mi to jako svatokrádež. Ale jsem ve válce i v lásce neexistují žádná pravidla.

Takže se vším, co jsem si „půjčil“, jsme jeli do vzdálené stodoly. A jo. Byla to stodola, protože byla červená!

Všechno jsme dovnitř přivezli. Naložené šrotem. Lucy ztrácela vědomí.

Řekl jsem jí: tady, napij se whisky a pořádně se opij.

 Abys necítil bolest!

Z lékárničky jsem vzal lékařské nůžky a také svůj bojový nůž a začal operovat. Lucy křičela bolestí.

Řekl jsem: vydrž, zlato... nebude to dlouho trvat... Nenechám tě tady zemřít, vykrvácet!

Když jsem z Lucy vyndal kulku, zatlačil jsem ji dezinfekčním prostředkem zpět do rány a obvázal ji.

Ona, Lucy, se na mě podívala. Zvláštním pohledem.

 Jeden, který jsem od ní nepoznal. Jako pohled zraněného zvířete smíchaný s láskou.

Jen jsem se zeptal: nemáš hlad?

Lucy : Umírám hlady!

Odpověděl jsem: Chceš mi ukousnout ruku?

Lucy s lehkým úsměvem: Ne, jsem napůl člověk a napůl démon. Moje stravovací návyky se změnily!

Chci steak a salát!

Dalo by se říct, že Leon nebyl moc důkladný…

a našel jsem kebab, pizzu a něco, co vzdáleně připomínalo salát.

Podal jsem tohle jídlo Lucy se slovy: „Není to to, co sis přála, ale doufám, že to bude chutnat dobře…“

Lucy se do jídla pustila, jako by dva týdny nejedla.

 Pak usnula na gauči. Přikryl jsem ji dekou a řekl: „Miluji tě, jsi dokonalá!“

 Ale neslyšela mě. Upadla do hlubokého spánku.

Říkal jsem si: Bože, ta je tak krásná!

 Jako bohyně! Každopádně jsem neusnul. Vrhl jsem se uprostřed noci do práce.

Svářečka, řezací hořák. Nové pneumatiky. Nový chladič. Nové díly karoserie, včetně čelního skla, které vypadalo jako švýcarský sýr.

Vyřízl jsem díru uprostřed přední kapoty. Proč? Měl jsem kompresor z auta Mad Max – pro Američany kompresor , jo, to pitomé retro turbo trčící kapotou do zorného pole řidiče.

Záblesky z řezacího hořáku probudily Lucy a ona mi řekla: „Co to sakra děláš?!“

Usmál jsem se a řekl: „Z mého auta to síto nebude.“ Nainstaloval jsem novou stolitrovou palivovou nádrž. Nové panely a vyřízl jsem otvor do přední kapoty.

 Už nejde o deformační zóny, ale o přežití!

Lucy ke mně přišla tváří v tvář a řekla: „Chceš znát realitu, pravdu o tom, co se tady děje?!“

Řekl jsem: „Jasně.“

V tu chvíli mi Lucy vrazila facku, hlava mi prudce klesla na stranu a ona řekla: „Proč znal tvé jméno? Proč znal nás? Je to Podvodník. Něco, co ohýbá realitu ve svůj prospěch!“

Odpověděl jsem: „Vypadal jako tlusté prase! Jako směs pizzy a Želvy Ninja.“

Lucy řekla: „Tady máš důkaz!“ a ukázala na obaly od čokoládových tyčinek na podlaze jeho auta.

Odpověděl jsem: „No a co? Skřeti, trpaslíci, skřítci nebo podvodníci… všichni jsou stejní. Nejlépe se podávají se smetanou a brokolicí.“

„Ale on je polobůh…“ odpověděl jsem, „něco jako Castiel ze seriálu Supernatural?“

 Pokud ano, kde je můj černý sedan Impala z roku '67… a mimochodem, neměl jsem čas opravit startér…

 Lucy, nechápeš to? On překrucuje realitu. Tohle není skutečné!“

Řekl jsem: „Je jako seriálový Loki? Vypadá to, že Marvelu došel rozpočet, a já stejně preferuji Batmana. Pokud tedy nemám vypadat jako Jared Leto v Sebevražedném oddílu jako Joker. Nebo bych měl říct: je čas na Morbing?“

V tu chvíli se prostředí proměnilo v arénu Monster Jam s nápisem: „Vítejte v mé show!“

„Necháš svou milovanou Deltu rozdrtit pod koly Grave Diggera…“

Nebo zachráníš svou démonickou dívku, přivázanou lanem ke kolejím, když na ni jede vlak z dvacátého století?“

Moje myšlenky: Delta – moje láska na čtyřech kolech. Bezmocná Lucy, tváří v tvář jisté smrti.

Nesnáším tyhle triviální hry typu „někdo si hraje na boha“! Promiňte… Delta 88… ale víc mi záleží na Lucy!

Zachránil jsem ji.

Realita se zhroutila.

Jen já, Lucy… a můj Oldsmobile s kompresorem.

Hlas řekl: „No… opravdu jsi mě zklamal…“

Odpověděl jsem: „Proč? Jsi jen další šváb, další parazit, co pije krev. Jsi Reziel? Gabriel? Něco takového? Je mi na tobě úplně jedno. Nic pro mě neznamenáš!“

„Zajímavá volba,“ odpověděl. „Vybrat si ženu, která je démonem místo vašeho milovaného auta…“

Odpověděl jsem: „Kup si zrcadlo. A kromě toho… Už mám dost, kámo, tvých zvrácených her, do kterých jsi nás zatáhl!“

Jeho odpověď: „Velká slova… pro smrtelníka!“

Moje odpověď: „Smrtelník ti stejně dokáže rozprášit hlavu o zeď!“

Usmál se a řekl: „To je rozkošné.“

Vytáhl jsem Diplomata – známého také jako Lovec démonů – a vystřelil.

Jeho reakce?

„Sakra, kámo… to fakt bolí… ty alergeny mě zpomalují…“

Odpověděl jsem: „Takže jsi na Michaelově straně? Na Ďáblově?“

Jeho odpověď: „Nejsem na žádné straně. Jsem na své vlastní straně.“

Odpověděl jsem: „Jo… jsi zaprodaná děvka, co hraje na obě strany.“

Naštval se a já jen řekla: „Lucy…“

 hoď poslední láhev s dusíkem z Delty na zem…“

Lucy to udělala a hodila mu to k nohám.

Zasmál se a řekl: „Žádná z tvých lidských zbraní mě nepošle zpátky do pekla!“

Řekl jsem: „Vážně?“ a stiskl jsem spoušť.

Bohužel pro něj láhev nebyla naplněna jen dusíkem… ale také šrapnely, nabroušeným dřevem, zábleskovými granáty, klasickými granáty, dvěma litry svěcené vody a navíc stříbrem – to vše uvnitř láhve s dusíkem.

Poslal jsem ho zpátky do pekla jedinou ranou.

Najednou se všechno opakovalo.

A já jsem Lucy řekl: „Mám déjà vu!“

Lucy se usmála a řekla: „Žádné déjà vu. Tohle se stane, když pošlete podvodníka zpátky do pekla. Realita, čas, okamžik – všechno se vynuluje, jako by se to nikdy nestalo.“

Řekl jsem: „Lucy, víš, co se mi na tobě opravdu líbí?“

Lucy: „Co se děje, Mikeu?“

Řekl jsem: „Že jsi mi přejmenoval Deltu na Roadkill… jako Twisted Metal.“